Vstup do štoly Johannes v lese u Zlatého Kopce na první pohled nenaznačuje, jak rozlehlé prostory se skrývají uvnitř. Dobývky pojmenované Kostel a Kaple měří zhruba 60 metrů na délku, 20 metrů na šířku a až 12 metrů na výšku. Patří k nejvýraznějším zachovaným důlním prostorům Krušných hor.
Stopy horníků od 16. století
Důl leží jihovýchodně od Božího Daru, poblíž saské hranice, v historickém skarnovém revíru. Těžba tu začala už v 16. století. Zdejší horníci dobývali hlavně cín, ale také železo, měď a stříbro; zinek se přidal přibližně od poloviny 19. století.
Johannes byl největším dolem v revíru, který se dříve označoval také jako Kaff. Jeho podzemní soustava dosahuje hloubky asi 80 metrů a zahrnuje štoly, šachty, komory i menší chodby. Na skále jsou patrné rýhy po takzvaném křesání. Horníci při něm ručně rozšiřovali podzemí želízkem a mlátkem, a to až do poloviny 18. století.
Od pohodlnější prohlídky po náročnou šachtu
Důl se návštěvníkům otevřel v roce 2015. Základní okruh zabere přibližně hodinu a půl až dvě hodiny. Vede štolou Johannes k menší dobývce a k zatopenému hlubení u dobývky po Stříbrné žíle. Součástí je také velká komora se šachtou a objekt ručního žentouru, který sloužil k dopravě materiálu nebo vody.
Delší varianta vyžaduje dobrou fyzickou kondici a jistotu při pohybu v omezeném prostoru. Za větrnými dveřmi pokračuje do nejstarší části dolu a po žebřících prochází labyrintem drobných komůrek a dobývek. Na trase je i nízká chodba zvaná plazivka. Závěr tvoří výstup na povrch přibližně čtyřicetimetrovou šachtou po dřevěných žebřících. Celkem počítejte s dvěma a půl až třemi hodinami.
Co si vzít na sebe a pro koho trasy nejsou
V dole je po celý rok kolem 7 °C a prostředí bývá vlhké. Po dešti může voda stékat po stěnách i po podlaze. Provozovatel půjčuje helmu se svítilnou, plášť a rukavice, případně také holínky. Hodí se teplé outdoorové oblečení, teplé ponožky a obuv, které nevadí bláto ani voda.
Žebříky, úzké průchody a stísněná místa znamenají, že prohlídky nejsou vhodné pro děti mladší deseti let ani pro lidi s pohybovými nebo rovnovážnými potížemi či výrazným strachem z uzavřených prostor. U dlouhé trasy je navíc potřeba zvládnout pohyb v šachtě.
Důlní památky a zimoviště netopýrů
Zlatý Kopec je součástí přeshraničního Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který byl v roce 2019 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V okolí se zachovaly také štoly Kohlreuter, Mathesius, Tříkrálová, Hugo a Hermann, dokládající další etapy těžby.
Údolí Zlatého potoka a Zlatý Kopec leží v přírodním parku, kde se mezi lesy nacházejí staré důlní portály i další pozůstatky hornické krajiny. Štoly jsou zároveň důležitým zimovištěm netopýrů. Odborníci tam od roku 2009 sledují devět druhů, mimo jiné netopýra velkého, vodního a ušatého.
Rezervace a cesta ke vstupu
Prohlídku je nutné rezervovat předem. Počet účastníků je omezený a jednotlivé trasy mají pevně stanovené časy; termíny a sezona se mohou měnit. K obslužnému domku je potřeba dorazit nejméně 15 minut před začátkem. Od parkoviště vede ke štole strmější lesní cesta, která zabere asi 10 až 15 minut.
Z Božího Daru se dá ke štole dojít po Ježíškově cestě a Kaffenberské stezce, cesta měří přibližně 5,5 kilometru. Autem nebo na kole se pokračuje směrem na Ryžovnu a poté na Zlatý Kopec; parkoviště je zhruba 200 metrů od cíle. V okolí bývá slabší mobilní signál.