Prohlídka boskovického zámku zavede návštěvníky do reprezentačních pokojů a sálů, vstupního vestibulu s toskánskými sloupy i k výraznému trojramennému schodišti. Zámecký areál na stráni Sychrov jižně od historického města zahrnuje také anglický park, empírovou oranžerii a jízdárnu. Místo původně sloužilo úplně jinému účelu: na konci 17. století tu vznikl dominikánský klášter.
Klášterní areál a výroba barev
Založení kláštera schválil roku 1684 král Leopold I. Komplex se budoval postupně během 90. let 17. století. U jeho severovýchodního rohu stál kostel a areál sloužil dominikánské komunitě až do josefinských reforem.
Roku 1784 byl klášter zrušen a následující rok jej koupili Dietrichsteinové. V někdejších klášterních prostorách nejprve zřídili manufakturu na výrobu barev. K přeměně na šlechtické sídlo přistoupili až později.
Empírová přestavba zachovala i části kláštera
Stavební práce začaly v roce 1819 a jejich hlavní etapa skončila roku 1826. Původní východní křídlo ustoupilo široké dvoupatrové novostavbě s hlavním sálem, zatímco zbylá tři křídla získala další patro. V zámku přesto zůstaly části arkád někdejšího klášterního dvora i některé malé mnišské cely.
Právě vedle sebe tu stojí empírová reprezentativnost a skromnější pozůstatky klášterního života. Mezi nejvýraznější prvky interiéru patří vstupní vestibul s mohutnými toskánskými sloupy a trojramenné schodiště. Reprezentační prostory se upravovaly ještě ve 30. letech 19. století.
Autor projektu není spolehlivě určen. Starší literatura připisovala přestavbu Petru de Nobile, za pravděpodobnějšího architekta je dnes považován Josef Esch. Jeho autorství však není bezpečně doložené.
Park, oranžerie a letní kino
V zámeckém parku rostou vzácné a pozoruhodné dřeviny. Jeho součástí je také empírový skleník, označovaný jako oranžerie, postavený podle dostupných údajů v roce 1829. Mladší jízdárna má novogotické prvky.
Park je spojený i s kulturním životem města: letní kino tu funguje od roku 1960 a v době svého vzniku patřilo k největším ve střední Evropě. Změny se odehrávaly také na nádvoří. V roce 1916 se kvůli příliš velkému statickému zatížení zřítila nádvorní stěna západního křídla. Arkády poté zajistily kotvami a jejich oblouky zazdily.
Od Dietrichsteinů k rodině Mensdorff-Pouilly
Po smrti posledního mužského potomka boskovické větve Dietrichsteinů v roce 1850 přešlo panství na Terezii Rosu Dietrichsteinovou. Ta byla provdaná za Alfonse Fridricha hraběte Mensdorff-Pouilly. Po její smrti v roce 1856 získal boskovický majetek rod Mensdorff-Pouilly.
Za protektorátu přešlo panství pod vnucenou správu a po roce 1948 pod správu státní. Po roce 1991 se zámek vrátil rodině Mensdorff-Pouilly, která jej využívá jako soukromé sídlo. Část zámku je přístupná veřejnosti a areál slouží také kulturním a společenským akcím.
Prohlídky a návštěva zámku
Prohlídkový okruh trvá přibližně 90 minut a zahrnuje empírové interiéry, reprezentační pokoje a sály, vestibul s toskánskými sloupy i monumentální schodiště. Podle sezony a konkrétního programu mohou být přístupné také park, oranžerie nebo jízdárna. V průběhu roku se zde konají například vinné slavnosti, noční prohlídky a programy pro děti.
Zámek stojí na adrese Hradní 7, 680 01 Boskovice. Podle návštěvnických informací není areál vhodný pro vozíčkáře. Na protilehlém pólu boskovických památek stojí romantická zřícenina hradu; zámek zase připomíná cestu stavby od kláštera přes manufakturu až k šlechtickému sídlu.