U Vltavy v boršovské části Poříčí stojí bývalý mlýn, který dnes slouží především k bydlení. Areál známý jako Žitný mlýn Boršov si ale uchoval část industriální podoby: návštěvníky zvenčí nejvíc upoutá pětipodlažní cihlové silo, turbína na náměstí a vodní náhon mezi budovami. Adresa areálu je Poříčská 195.
Historie sahá do středověku
Využívání vody a mlynářství se v tomto místě podle podkladů projektu pravděpodobně datuje až do 14. století. Poříčský majetek včetně mlýna je doložen také kupní smlouvou z roku 1593. Mlýn tak patřil k historickému celku, jehož součástí je i nedaleký poříčský zámeček s parkem.
Industriální podoba areálu se začala utvářet v roce 1884, kdy vznikl objekt, z něhož se dochovalo dnešní silo. Za první republiky mlýn prošel modernizací a po roce 1945 přešel pod státní správu. Po letech provozu a následného útlumu se změnil na rezidenční komplex. Při přestavbě se jeho výrobní minulost nestala něčím, co by bylo třeba zakrýt, ale součástí podoby nového místa.
Náhon a turbína připomínají výrobu
Vltava se v těchto místech dříve větvila do dvou ramen. Pravé rameno tvořilo mlýnský náhon, který byl v 60. až 70. letech 20. století zasypán. Při obnově areálu se jeho část vrátila mezi budovy. Vodu do ní přivádí dešťová voda zachycená ze střech.
Výrobu v mlýně později poháněly dvě Francisovy turbíny, které sloužily také k výrobě elektřiny. Jedna z nich se objevila při stavebních pracích a dnes je vystavena na novém náměstí. Je tak připomínkou toho, jak se v areálu využívala voda nejen k mletí.
Staré stavby vedle nových
Nejvýraznější dominantou je pětipodlažní silo z konce 19. století. Při rekonstrukci z něj zmizely pozdější přístavby a odhalené režné zdivo doplnilo nové patro se světlými cihelnými pásky. Nová část na původní stavbu navazuje, zároveň však zůstává rozeznatelná.
V areálu se zachovala také bývalá správní budova a části původních technologických konstrukcí. V nejstarší budově nahradily dřevěná sila železobetonové stropy, některé starší betonové komůrky ale zůstaly v interiéru. Historické objekty propojuje nové komunikační jádro ze skla a černého plechu.
Starší zástavbu doplňují dvě novostavby. Jedna uzavírá centrální náměstí, druhá stojí u řeky a náhonu. Bytové domy mají balkony, lodžie a terasy, nechybějí ani zelené střechy. V centrální věži vznikl třípodlažní mezonetový loft. Celkem je v areálu více než osmdesát bytů různých velikostí.
Část prostoru je přístupná i zvenčí
Při proměně se využily dochované konstrukce namísto toho, aby se areál celý zboural. Mezi budovami vzniklo náměstí se stromořadím, schodištěm a vystavenou turbínou. V přízemí hlavní budovy funguje kavárna, a tak se část areálu otevírá také lidem, kteří tu nebydlí.
Nejde však o muzeum s pravidelnými prohlídkami. Byty nejsou veřejnosti přístupné a park u Vltavy slouží rezidentům. Žitný mlýn je proto možné vnímat především z veřejných částí areálu a z okolí; k jeho blízkým sousedům patří Vltava a poříčský zámeček s parkem.