Na severovýchodním okraji Borovničky stojí kostel, který svou podobou připomíná mnohem starší stavby. Hrubé kamenné zdivo, lomená okna a vysoká hranolová věž mu dodávají výrazný novogotický vzhled. Kostel Božského Srdce Páně přitom vznikl až ve 20. století a jeho osudy odrážejí proměnu malé podkrkonošské obce.
Stavba, na kterou se čekalo desítky let
V tehdejší Klein Borowitz se o vlastním kostele uvažovalo už na konci 19. století. Roku 1892 odkázal Wenzel Hak na stavbu kaple 177 zlatých. K realizaci to nestačilo, a tak se na financování postupně podíleli další obyvatelé: přispívali při sbírkách, věnovali dary a pravidelné příspěvky nebo poskytovali bezúročné půjčky.
Konkrétní přípravy se rozběhly až roku 1926, kdy vznikl stavební výbor. Podobu kostela navrhl drážďanský architekt Georg Baehr. Výstavba začala v roce 1928 a prováděla ji firma Ignaze Janetschka z Arnau, dnešního Hostinného. Dokončený objekt vysvětili v roce 1933; dostupné údaje se v přesném dni svěcení rozcházejí, rok ale uvádějí shodně.
Výrazné zdivo a vitráže
Kostel je orientovaný od východu k západu. Jeho základ tvoří obdélná loď, na niž navazuje polygonálně zakončené presbyterium. K jižní straně přiléhá předsíň se sakristií a u jihozápadního nároží stojí mohutná hranolová věž. Právě ta vytváří charakteristickou siluetu stavby.
Vnější podobu určuje kamenné zdivo z kvádříků, které zůstalo bez omítky. Střízlivý vzhled doplňují opěrné pilíře, lomená okna a sedlová střecha pokrytá bobrovkami. Věž zakončuje jehlancová střecha a ve štítu je kruhové rozetové okno s vitráží.
Okna se liší podle části interiéru. V presbyteriu jsou úzká a vysoká, zakončená lomeným obloukem a doplněná figurálními vitrážemi. Větší okna hlavní lodi mají čirá skleněná pole. Interiér nemusí být běžně přístupný, některé prvky výzdoby jsou ale patrné i při pohledu zvenčí.
Proměna po druhé světové válce
Kostel sloužil především německým obyvatelům Borovničky, jeho původní komunitě tedy sloužil necelá dvě desetiletí. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se změnilo zázemí, pro které byl vybudován. Po určitou dobu navíc nebylo jasné, komu právně patří a kdo má zajistit jeho údržbu.
O nedostatečné péči svědčí ztráty v interiéru i vybavení. Část výzdoby zmizela a podle regionálních údajů kostel přišel také o poslední ze tří zvonů. Jeho význam pro původní místní komunitu se změnil, architektonickou hodnotu však stavba neztratila. Památkový katalog upozorňuje na její celkové řešení, kamenné zdivo, věž, rozetové okno i zachované vitráže.
Památka v péči obce
Dnes kostel vlastní obec Borovnička. V obecních a regionálních materiálech se liší údaj o přesném roce převodu: uvádějí buď rok 2006, nebo 15. červen 2009. Obec se však o stavbu přihlásila a v minulosti financovala některé opravy.
Práce se týkaly například vitráží, elektroinstalace a poškozených částí věže. Zmiňoval se také záměr rozsáhlejší rekonstrukce. Pro malou obec je péče o takto výrazný objekt dlouhodobým úkolem a kostel zároveň zůstává součástí její identity.
Co si prohlédnout v okolí
Kostel stojí nedaleko obecního úřadu na okraji Borovničky a při průjezdu obcí je dobře rozpoznatelný. Zvenčí vyniká kontrast kamenných stěn a barevných vitráží, stejně jako věž, rozetové okno a opěrné pilíře. Pravidelně otevřený interiér není zaručen; o prohlídce nebo bohoslužbě se zájemci mohou informovat u obecního úřadu či místní farnosti.
V obci lze spojit zastávku u kostela s prohlídkou dalších drobných sakrálních památek, mezi něž patří sousoší a kamenné prvky regionálního původu.