Po chodnících do rašeliniště
Naučná stezka Borkovická blata vede krajinou, do které by se kvůli podmáčenému terénu jinak vstupovalo jen obtížně. Okružní trasa měří přibližně 5,5 kilometru a na zhruba třiceti zastaveních představuje vznik rašeliniště, místní rostliny a živočichy i někdejší těžbu. Část cesty překonávají dřevěné povalové chodníky.
Stezka vznikla v roce 1980 díky spolupráci ochránců přírody, učitelů, studentů a dalších dobrovolníků z regionu. Vstupním místem bývá parkoviště u silnice mezi Mažicemi a Vesci, nedaleko Borkovic. Od něj je třeba dojít k okruhu ještě asi jeden až jeden a půl kilometru; na celý výlet počítejte přibližně se dvěma až třemi hodinami podle tempa a počtu zastavení.
Po dešti a v delším vlhkém období se hodí pevná obuv. Stav povalových chodníků je lepší před cestou ověřit. V chráněném území se držte vyznačené trasy, nevstupujte mimo povolená místa do mokřadů a nesbírejte přírodniny.
Blatské obce lze spojit pěšky i na kole
Přírodní stezku můžete zařadit do delšího putování mezi vesnicemi. Cyklotrasa Greenway selského baroka propojuje blatské obce s přírodními cíli a podle zvolené varianty měří přibližně 35 až 36 kilometrů. Pěší trasa Po stopách selského baroka vede například přes Veselí nad Lužnicí, Borkovice, Záluží, Mažice, Zálší, Klečaty, Komárov, Svinky a Vlastiboř. Jednotlivé varianty mají zhruba 22 až 26 kilometrů; krajina je převážně rovinatá a cesty zpevněné.
Na návsích stojí zděné zemědělské usedlosti z 19. století. Jejich štíty, brány a špýchary zdobí štukové rostlinné motivy i geometrické ornamenty. Označení selské baroko se pro zdejší architekturu vžilo díky bohaté výzdobě, nejde ale o jednotný historický sloh všech domů. Na jejich podobě se výrazně podílely zednické rody Šochů a Patáků.
Vedle Borkovic, Mažic, Zálší, Záluží, Klečat, Komárova, Svinek a Vlastiboře stojí za pozornost zejména Záluží u Vlastiboře. V roce 1995 bylo prohlášeno vesnickou památkovou rezervací a jeho usedlosti pocházejí převážně z 19. století. Ve Svinkách doplňuje náves barokní kovárna s kaplí a zvoničkou. V Záluží se také nachází dům čp. 12, jehož secesní fasáda z roku 1928 se od obvyklé blatské výzdoby odlišuje.
Většina těchto staveb je soukromá a vesnice nejsou skanzenem. Památkově cenné domy jsou součástí míst, kde se běžně žije. Právě při cestě od jedné návsi k druhé tak můžete sledovat rozdíly ve výzdobě a pokračovat dál mezi poli a loukami.
Krajinu utvářela těžba i odvodňování
Borkovická blata připomínají někdejší těžbu rašeliny už svým názvem. „Borky“ byly hranoly rašeliny, které se zde odřezávaly. Mokřady lidé po staletí měnili také odvodňováním a zemědělským využíváním. K historickým zásahům do krajiny patří Blatská stoka, vybudovaná za Rožmberků, která přispěla k jejímu částečnému odvodnění a zúrodnění.
Dnes je důležité chránit vodu i citlivá přírodní stanoviště. Evropsky významná lokalita Borkovická blata zahrnuje přirozená dystrofní jezera a tůně, přechodová rašeliniště, třasoviště, rašelinné lesy i lišejníkové bory. Žije zde také vážka jasnoskvrnná. Přírodní památka Veselská blata má rozlohu přibližně 454 hektarů a chrání mimo jiné podmáčené louky, zatopené plochy a zbytky blatkových borů. Borkovická a Veselská blata jsou samostatné právní jednotky, ale náleží do stejného širšího přírodního celku.