Na vyhlídkový ochoz zámecké věže v Boru vede 117 schodů. Z výšky se otevírá pohled na město a jeho okolí, za dobré viditelnosti také směrem k hradu Přimda. Věž je zároveň nejvýraznějším pozůstatkem středověkého hradu, který měl původně podobu vodní pevnosti.
Středověká pevnost a pozdně gotické sídlo
Hrad vznikl patrně kolem poloviny 13. století. Jeho zakladateli byli potomci Ratmíra ze Skviřína a hlavní obrannou stavbou se stala mohutná válcová věž. Zdivo je silné až 3,5 metru, což pomáhá vysvětlit, proč se věž z nejstarší stavební etapy dochovala tak výrazně.
Ve 14. století přibyla hradní kaple svatého Vavřince. Později získala sklípkovou klenbu a při restaurátorském průzkumu se pod ní odkryla původní renesanční malířská výzdoba. Pozornost návštěvníků přitahují také dva otisky dlaní v renesanční omítce. Pověst je spojuje s nešťastnou láskou syna švamberského pána a dcery místního zedníka; jde však o legendu, nikoli doloženou historickou událost.
Husitské války hrad pravděpodobně poškodily. Dědická smlouva z roku 1454 jej označuje za pustý, na počátku 16. století ale následovala přestavba. Jan ze Švamberka nechal vybudovat tři prostorná křídla v pozdně gotickém stylu a někdejší obranný objekt proměnil v reprezentativní panské sídlo. Starší uspořádání připomíná studna ve vstupní hale, umístěná na místě někdejšího malého nádvoří či atria.
Romantická tvář zámku a prohlídkové interiéry
Dnešní romantický vzhled získal areál při historizující přestavbě v 19. století. Přibylo cimbuří, věžičky a falešné střílny, změnilo se členění oken a vznikly nové fasády. Zámek tak působí starobyle, jeho podoba ale ve skutečnosti vznikala v několika stavebních etapách.
Budova má dvě patra, půdorys ve tvaru písmene L a věž na východní straně. Zachovala si původní dispoziční řešení i řadu historických uměleckých a řemeslných prvků. Na základním prohlídkovém okruhu se návštěvníci dostanou do kaple svatého Vavřince, Švamberského sálu se sklípkovou klenbou, zámeckých salónků a klasicistního sálu. K vidění jsou také repliky zbraní a zbroje, dobové oděvy, keramika, sklo, cínové nádobí a galerie posledních čtyř generací rodu Löwenstein-Wertheim-Rosenberg. Součástí prohlídky bývá i výstup na věž.
Po více než osmdesáti letech se na zámek vrátila jeho původní knihovna. Založil ji kníže Karel z Löwensteinu a rozšířil jeho syn Alois. Sbírka čítá přes tisíc svazků včetně dvou rukopisů z let 1701 až 1702. Zastoupena je především německá, francouzská a latinská literatura, výrazný podíl mají náboženské knihy.
Obnova zámku a procházka parkem
Švamberkové drželi zámek přibližně čtyři století, do roku 1650. Poté připadl Götzenům a od roku 1720 patřil Löwensteinům, jejichž vlastnictví skončilo v roce 1945. Ve druhé polovině 20. století sloužil mimo jiné odbornému zemědělskému učilišti a část interiérů při tom utrpěla. Po období chátrání získalo zámek v roce 1997 město Bor a zahájilo jeho postupnou záchranu.
První výraznější etapa obnovy skončila v roce 2003 zpřístupněním věže a přilehlého křídla. Poté se opravovala kaple, gotické sály, salónky, obřadní síň, velký sál, fasády i nádvoří. Obnova získala ocenění jako příklad kvalitní památkové práce, záchrana a prezentace areálu však pokračují postupně.
K zámku náleží přírodně krajinářský park o rozloze 18,9 hektaru s romantickými prvky. Je součástí nemovité kulturní památky a patří k významným historickým parkům západních Čech. Zámek stojí nedaleko centra Boru v Plzeňské ulici; návštěvu lze spojit s Loretánskou kaplí a kostelem svatého Mikuláše na náměstí. Základní prohlídkový okruh obvykle trvá přibližně hodinu, rozšířený program zahrnující zámek, věž a Loretu zabere více času. Otevírací doba i dostupné okruhy se během roku mění.