Jižně od Boru, u silnice směrem na Stráž, se táhne výrazné stromořadí letních dubů. Borská alej není parkem ani výletním místem s vlastním zázemím. Její působivost stojí na pravidelné řadě stromů, která mění obyčejný silniční úsek v dobře zapamatovatelnou součást krajiny.
Řada dubů u rybníka Obora
Alej se nachází v otevřené krajině Tachovska, podle lokalizačních údajů v blízkosti silnice č. 195 a rybníka Obora. Přibližná nadmořská výška místa je 481 metrů. Duby zde nerostou rozptýleně, ale vytvářejí souvislou linii podél komunikace, díky níž je cesta mezi Borem a Stráží výraznější a snadno rozpoznatelná.
Historické údaje uvádějí výšku stromů kolem 18 metrů. Jde o výsledek měření z roku 1986, nikoli o současnou inventarizaci. U kmenů se tehdy uváděly obvody přibližně od 90 do 260 centimetrů, takže i tyto hodnoty je třeba chápat jako orientační a historické.
Ochrana od roku 1987
Borská alej získala ochranu 9. října 1987, kdy byla vyhlášena chráněným přírodním výtvorem. Společně s Muckovskou alejí tak patří k historicky chráněným stromořadím na území města Bor. Důležitá přitom není jen velikost jednotlivých dubů, ale také celkový vzhled aleje a její role v krajině.
Po přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 se starší ochranné kategorie postupně převáděly nebo řešily prostřednictvím nových režimů, například jako památné stromy či stromořadí. Přesné současné právní označení Borské aleje proto nemusí odpovídat tehdejšímu názvu. Její ochrana však sahá do druhé poloviny 20. století.
Zastávka při poznávání okolí Boru
Stromořadí se hodí jako krátká zastávka během výletu v okolí města. Není tu pokladna, návštěvnické centrum ani organizované prohlídky. Alej lze vnímat přímo z okolí komunikace a její vzhled se mění podle ročního období: na jaře a v létě ji doplňují zelené koruny, na podzim vynikne jejich zbarvení a v zimě vystoupí pravidelnost větví i tvar jednotlivých stromů.
Pro orientaci poslouží poloha přibližně 49°41'56.775" severní šířky a 12°46'47.250" východní délky. Protože alej lemuje silnici a neleží u jediného návštěvnického bodu, nedává zde klasická adresa velký smysl. Při zastavení je nutné počítat s provozem: nevstupovat do vozovky, neparkovat na nebezpečném místě a případné auto ponechat mimo jízdní pruh. Borská alej tak zůstává především liniovým prvkem krajiny, který propojuje cestu, okolní pole a lesnatější části Tachovska.