Viklan Dominik najdete na okraji lesa nad údolím potoka Javorné, asi 1,2 až 1,5 kilometru severovýchodně od Rybničné. Několik metrů vysoký žulový blok stojí na podkladu jen malou plochou. Při opatrném zatlačení ve vhodném směru se může mírně kývnout, nejde však o kámen, který by se dal snadno rozhýbat silou jednoho člověka.
Jak se k viklanu dostat
Výchozím místem může být Rybničná nebo Javorná, obě místní části Bochova. Turistické popisy doporučují především modře značenou trasu od Javorné. Od silnice je potřeba pokračovat ještě více než 250 metrů volným terénem, takže až přímo ke kameni autem dojet nelze. Po dešti se na posledním úseku může hodit pevná obuv.
Viklan leží v nadmořské výšce přibližně 634 metrů, v katastrálním území Javorná u Toužimi. Administrativně spadá pod Bochov.
Žula opracovaná přírodními procesy
Dominik tvoří porfyrický biotitický granit, který náleží ke karlovarskému plutonu. Voda, mráz a další přírodní vlivy postupně rozrušovaly a odnášely okolní horninu. Odolnější část masivu zůstala na místě a další zvětrávání ji vytvarovalo do podoby výrazného skalního jádra.
Balvan má přibližně 3,5 metru na délku, 1,5 metru na šířku a dva metry na výšku. Na jeho vrchní straně je mísovitá až kulovitá prohlubeň. Některé popisy připouštějí, že vznikla lidským zásahem, odborné vysvětlení ji však spojuje s přírodními procesy v chladném periglaciálním období.
Stopy výletníků z 18. století
Do kamene jsou vytesané letopočty 1776 a 1793. Dokládají, že viklan přitahoval návštěvníky už v 18. století, kdy okolí bývalo spojeno s výletním místem Ruhenstein. Nedaleko ležela také osada Viklan, německy Wackelstein, a pod místem stával Rábův mlýn neboli Rabenmühle.
Podle geologických podkladů se v okolí dochovaly zbytky někdejší výletní restaurace. Jméno Dominik se podle uváděného historického vysvětlení vztahuje k hraběti Dominiku Kounicovi, někdejšímu majiteli bečovského panství; nejde však o zcela bezpečně doloženou souvislost.
Chráněná přírodní památka
Viklan byl vyhlášen přírodní památkou v roce 1979. Chráněné území má rozlohu přibližně 0,02 hektaru a jeho předmětem ochrany je ojedinělý geomorfologický jev – funkční viklan. V okolí se střídá okraj smrkové monokultury s travnatými plochami a rostlinami typickými pro krátkostébelné pastviny.
Při návštěvě je třeba respektovat ochranu místa, nepoškozovat nápisy ani okolní terén a kámen nerozhýbávat silou.