Blšanský zámek najdete zhruba čtyři až pět kilometrů východně od Loun. Netvoří ho jen hlavní jednopatrová budova s věžičkou. Památkově chráněný areál zahrnuje také sýpku, chlévy, konírnu, stodoly a další hospodářské objekty, ohradní zdi, park, rybník i potok. Celek připomíná, že venkovské panské sídlo bylo vedle reprezentativního místa také zázemím každodenního hospodaření.
Od tvrze Hrušků k baroknímu zámku
Obec Blšany u Loun se v písemných pramenech objevuje už roku 1226, některé regionální zdroje však uvádějí jiný letopočet. Významnější obrat v dějinách zdejšího sídla nastal v 16. století, kdy byly Blšany spojeny s městem Louny. Po konfiskaci lounského majetku v roce 1547 prodala královská komora ves o rok později Mikuláši Mířkovskému z Tropčic.
V dalších letech se v držení vystřídali Jan Žatecký z Veikersdorfu a Doupovci z Doupova. Roku 1588 získal Blšany Jan Hruška z Března. Jeho rod je spojován s úpravou nebo novým vybudováním panského sídla ve dvoře. Západní a severní stranu tehdejší tvrze chránily rybníky. Podle místní tradice se její pozůstatky ukrývají v dnešní obytné budově zámku. Není však jisté, zda Hruškové opravovali starší tvrz, nebo ji v 16. století vystavěli.
Po Adamovi Jindřichovi Hruškovi z Března přešel statek roku 1637 na Jana Karla Příchovského z Příchovic. S jeho působením se spojuje přestavba tvrze na barokní zámek, pravděpodobně po třicetileté válce. Přesný rok dokončení ani jméno architekta známy nejsou; odborné popisy připouštějí také pozdější úpravy v 18. století.
Rodové sídlo a arcibiskupské zázemí
Příchovští využívali Blšany jako své rodové sídlo. Jednou z výrazných osobností byla Magdalena Rosina Příchovská, rozená Žďárská ze Žďáru. Archivní doklady zachycují, že měla na zámku v letech 1676 a 1677 vlastní komnatu upravenou jako soukromou oratoř. Mše tam sloužili řeholníci.
V roce 1682 přešlo blšanské panství na pražské arcibiskupství. Zámek už nesloužil jako hlavní rodové sídlo, ale poskytoval zázemí arcibiskupským úředníkům, hejtmanům a obročníkům. Zůstal tak důležitým správním a hospodářským bodem panství.
V polovině 19. století postoupil kardinál Bedřich ze Schwarzenberka Blšany Janu Adolfovi ze Schwarzenberka, který je připojil k cítolibskému panství. Po pozemkové reformě se zámek roku 1924 od Cítolib oddělil a vrátil se do soukromého vlastnictví. To trvalo do roku 1949, kdy byly zámek, hospodářský dvůr i pozemky znárodněny.
Statek, byty a zvon na věžičce
Po znárodnění areál využíval Státní statek Blšany a později Semenářský statek Louny. Zámecká budova sloužila jako kanceláře, byty a sklady, nikoli jako návštěvnické či reprezentační sídlo. V letech 1964 až 1965 v ní přibyly další bytové a kancelářské prostory.
Na střeše se zachovala drobná věžička s hodinami a zvonicí. Podle místní tradice zvon odbíjel půl i celou hodinu, svolával ke klekání a oznamoval úmrtí. Se zvoněním je spojována obecní zvonařka Růžena Bělohoubková.
Areál dnes slouží hlavně společenským akcím
První menší opravy začaly podle současného provozovatele po roce 1999. V letech 2002 až 2003 získala areál soukromá firma a následovala rozsáhlejší rekonstrukce. Od roku 2018 je vlastníkem soukromá osoba Martin Macola.
Dnes se zámek využívá především pro svatby, rodinné oslavy, plesy, firemní akce a školení. K dispozici jsou podle nabídky provozovatele zámecká zahrada, velký a malý sál, sklep, sýpka, kuchyně i svatební apartmá. V zahradě jsou výrazná vrba a studna, v malém sále otevřený krb a nástěnná malba s panoramatem Českého středohoří.
Zámek na adrese Blšany u Loun 1 není běžně přístupný jako státní památka s pravidelnými prohlídkami. Do areálu se lze dostat především v rámci předem dohodnuté akce; návštěvu i fotografování je proto třeba předem domluvit s provozovatelem.