Na jednom výletě můžete projít starými bučinami i kolem prosluněných pískovcových skal. Přírodní rezervace Vlhošť spojuje svahy nejvyššího vrchu CHKO Kokořínsko–Máchův kraj s nižšími plošinami Malého Vlhoště. Každá část má jiný charakter a jiné podmínky pro rostliny i živočichy.
Od lesnatého vrcholu k borovým skalám
Vlhošť měří přibližně 614 metrů a je nejvyšším místem chráněné krajinné oblasti. Na severních a východních svazích rostou květnaté bučiny a suťové lesy. Vedle buků tu najdeme javory kleny, lípy a jilmy; některé listnaté porosty jsou starší než 170 let a místy připomínají prales.
Malý Vlhošť dosahuje zhruba 440 metrů nad mořem. Pískovcové plošiny a skalní výchozy tu vytvářejí suché, slunné prostředí, v němž se daří rozvolněným borům, vřesu, mechům a lišejníkům. Kontrast mezi oběma částmi rezervace je patrný i na krátké návštěvě.
Vyvřelá kupa a pískovcové útvary
Různorodý vzhled území souvisí také s jeho geologií. Vlhošť tvoří neovulkanická kupa, zatímco Malý Vlhošť je tvořen pískovcovými horninami s výrazným šikmým zvrstvením. To vzniklo ukládáním sedimentů v mělké mořské pánvi.
Na západním úbočí Vlhoště se zvedají pískovcové věže a stěny. Najdeme tu také skalní římsy, dutiny a převisy, které se utvářely postupným zvětráváním. Jde o citlivé útvary, jež mají zůstat nepoškozené a bez zbytečných zásahů.
Bučiny s lilií, pískovce s vřesem
Vlhčí a živinami bohatší lesní stanoviště hostí řadu bylin. Na jaře a začátkem léta tu mohou kvést například strdivka jednokvětá, bažanka vytrvalá, svízel vonný, jaterník podléška, samorostlík klasnatý nebo lilie zlatohlavá. Při odborných vycházkách byly v bučinách zaznamenány také kokoříky a mařinka vonná.
Na suchých pískovcích převládají boreokontinentální bory, vřes, mechy a lišejníky. Z písčité půdy vyrůstá také kolenec Morisonův. Pro tato stanoviště je důležitý rozvolněný porost a dostatek slunce, takže cílem ochrany není nechat skalní stráně zarůst hustým lesem.
Domov vzácných druhů
Staré stromy, mrtvé dřevo a členité skály poskytují útočiště méně běžným organismům. K vzácným druhům vázaným na mrtvé dřevo patří houba kuřátka finská a brouci Hylis olexai a Eucnemis capucina. Na skalách se vyskytuje také vzácný kapradiník vláskatec tajemný.
Mezi citlivé obyvatele rezervace patří sokol stěhovavý. Cílem ochrany je zachovat pravidelné hnízdění jednoho páru, proto není vhodné vyhledávat ani zveřejňovat přesná místa hnízdění. Výskyt vláskace i dalších vzácných druhů se může měnit; rezervace není místem, kde je jejich pozorování zaručené.
Výlet s respektem k rezervaci
Rezervace byla vyhlášena v roce 1998 a zabírá 82,2307 hektaru. Leží v katastrálních územích Heřmánky, Hvězda pod Vlhoštěm a Litice, na území obcí Blíževedly a Dubá. Blíževedly mohou posloužit jako místo pro zakončení výletu. Odtud vedla také odborná trasa přes Vlhošť a Malý Vlhošť, nejde však o jedinou oficiální návštěvní trasu.
Terén je nezpevněný a místy členitý, proto se hodí pevná obuv. V chráněném území je třeba dodržovat jeho režim: nevstupovat mimo povolené cesty do citlivých skalních a hnízdních míst, nerozdělávat oheň a nepoškozovat rostliny ani skály. Na Malém Vlhošti se objevily zbytky ohnišť i odpadky.