Při návštěvě Housky můžete poznávat gotické a renesanční části hradu i připomínat pověst o bráně do pekla. Za zdmi památky se ale v první polovině 70. let odehrával také příběh českého undergroundu. Hrad u Blatců tehdy sloužil jako neformální místo setkávání lidí, kteří stáli mimo oficiální kulturní a společenský život.
Domov otevřený undergroundu i evangelíkům
Výraznou postavou houskového příběhu byl Svatopluk Karásek, evangelický duchovní a písničkář. Komunistický režim mu odebral státní souhlas k výkonu duchovenské služby a po převratu měl problém najít zaměstnání. Na Housce pracoval jako kastelán přibližně v letech 1972 až 1976; prameny se v přesném vymezení jeho působení liší.
Na hradě bydlel s manželkou Stáňou a dětmi. Jejich domácnost navštěvovali lidé z evangelického prostředí i undergroundu, stejně jako filozofové a další osobnosti rodícího se disentu. Spojoval je zájem o víru, svobodnou kulturu, filozofii a možnost žít mimo hranice, které určovala oficiální ideologie.
Nahrávka Plastic People vznikala na hradě
Jednou z konkrétních stop této doby je album Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned skupiny The Plastic People of the Universe. Jeho podstatnou část hudebníci nahráli na Housce v prosinci 1974 a v únoru 1975. Zbývající dvě skladby dokončili v Praze v listopadu téhož roku.
Deska zachytila hudbu, která nemohla projít oficiální kulturní kontrolou. V Československu za normalizace legálně nevyšla a šířila se v neoficiálních kopiích. První zahraniční vydání přišlo v roce 1978, oficiálně v Česku vyšla až později.
Setkání, která předcházela Chartě 77
V noci z 21. na 22. srpna 1976 se na Housce konal celonoční seminář. Podle pozdější vzpomínky Tomáše Halíka se o půlnoci mluvilo o přípravách dokumentu, který tehdy ještě neměl název Charta 77. Jiří Němec měl části účastníků poprvé sdělit, že vzniká širší občanská iniciativa.
Houska nebyla místem formálního založení Charty. Rozhodující schůzky nad jejím textem se konaly až v prosinci 1976. Hrad však patřil k místům, kde se potkávali lidé z různých opozičních kruhů a sdíleli informace o společném postupu.
Seminář navazoval na neoficiální filozofická a teologická setkání spojená mimo jiné s Jiřím Němcem, Janem Sokolem a Janem Patočkou. Na Housce se tak propojovalo evangelické prostředí s intelektuálním disentem a nezávislou kulturou. Vztahy, které v těchto kruzích vznikaly, později patřily k předpokladům pro vznik Charty 77.
Od procesu k odchodu z Housky
Impulzem ke vzniku Charty 77 se staly také represe proti undergroundu. Po zatýkání a procesu v roce 1976 byli někteří hudebníci odsouzeni k nepodmíněným trestům. Mezi odsouzenými byl i Karásek, který strávil osm měsíců ve vězení. Po propuštění se na Housku nevrátil a později se stal signatářem Charty 77.
Jeho život tak spojuje dějiny hradu s evangelickým disentem, českým undergroundem i zápasem za dodržování lidských práv. Houska byla v době nesvobody konkrétním místem setkávání lidí, kteří usilovali o svobodnou kulturu a veřejný život.
Hrad s několika vrstvami minulosti
Houska stojí na místě staršího hradiště a podle novějších archeologických poznatků vznikla v první polovině 13. století. V areálu se prolínají gotické a renesanční prvky; k nejcennějším částem patří gotická kaple s nástěnnými malbami z přelomu 13. a 14. století. Ve 20. století hrad prošel rekonstrukcí a po druhé světové válce sloužil mimo jiné jako depozitář Státní knihovny.
Veřejnosti se znovu otevřel v roce 1999. Dnes se tu konají kulturní akce a v bývalé kočárovně je expozice mechanického dřevěného díla PEKLEM. Samostatný prohlídkový okruh věnovaný Karáskovi, Plastic People nebo Chartě 77 hrad nemá; příběh undergroundu tak doplňuje návštěvu jako méně známá kapitola zdejší historie.