Na Housku v osadě u Blatců se jezdí za gotickou kaplí, renesančními interiéry i pověstí o otvoru vedoucím do pekla. Hrad stojí na skalním podloží a skála na některých místech prostupuje samotnou stavbou. Právě tato neobvyklá podoba spolu s místními příběhy dává návštěvě zvláštní atmosféru, důkazy o bráně do podsvětí ale historické ani archeologické výzkumy nepřinesly.
Od středověkého hradu k renesančnímu sídlu
Houska leží v katastru stejnojmenné osady, která je součástí obce Blatce v okrese Česká Lípa. Jde o archeologicky sledované území s nálezy od středověku až po novověk. Hrad vznikl ve 13. století, přesné datum jeho založení však není ustálené. Hradní správa ho spojuje s Přemyslem Otakarem II. a se stavební hutí, která měla působit také na nedalekém Bezdězu.
Stavba stojí na místě staršího hradiště. Podle tradice je jeho původ spojený s vévodou Pšovanů Slaviborem a jeho synem Housekem, po němž měl hrad získat své jméno. Tento příběh však nepatří mezi jistě doložená fakta o raných dějinách Housky.
Hrad se postupně měnil v pohodlnější renesanční sídlo. Mezi jeho majitele patřili páni z Dubé, Smiřičtí ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové a Kounicové. Později připadl princezně Hohenlohe a hraběnce Andrássyové. Roku 1924 ho koupil Josef Šimonek, prezident Škodových závodů a senátor. Za jeho působení se uskutečnily významné opravy.
Kaple s malbami ze 14. století
Nejvýraznějším prostorem hradu je gotická kaple archanděla Michaela ve východní části severního křídla. Její prostor se zvedá přes dvě podlaží a zdobí ho nástěnné malby zhruba z první poloviny 14. století. Některé přehledy je datují přibližně kolem roku 1330, jiné do 30. a 40. let tohoto století.
Výjevy zachycují pašijové a další biblické příběhy. Některé postavy mohou působit nezvykle, místy až démonicky, a jejich podoba přispěla ke spojování kaple s pověstmi o pekle. Malby jsou však středověkou náboženskou výzdobou; samy o sobě nedokládají existenci nadpřirozených bytostí.
Fresky se objevily při opravách ve 20. století, když byly odstraněny mladší omítky. Kaple totiž prošla renesančními úpravami a v minulosti ji dřevěný strop rozděloval na dvě podlaží. Její obnova se uskutečnila v roce 1928 za Šimonkovy éry, celková rekonstrukce hradu skončila kolem roku 1930.
Skalní podloží a legenda o otvoru do podsvětí
Podle známé pověsti měl hrad zakrývat průrvu, z níž vycházely démonické bytosti. Vypráví se také o vězni, kterého spustili do propasti výměnou za milost. Když ho vytáhli zpět, měl být zestárlý a prošedivělý a zanedlouho zemřít. Představa Housky jako zátky bránící návratu pekelných sil je působivá, žádná bezedná propast ani chodby obývané nelidskými tvory ale potvrzeny nebyly.
Skutečným a viditelným prvkem hradu je skalní podloží. V některých místnostech skála zasahuje do stavby a v loveckém salónku tvoří opracovaný skalní blok část obvodového zdiva. V roce 2014 se při průzkumu znovu odkryla také malá, obtížně přístupná místnost, která byla dříve zazděná. Jde o doklad složitého vývoje hradu, nikoli o potvrzení legendárních podzemních prostor.
Válečný depozitář a dnešní prohlídkové okruhy
Ve druhé světové válce hrad využívala německá armáda. Od roku 1943 v něm sloužil depozitář židovských a zednářských knih. Po válce zde sídlil archiv Státní knihovny v Klementinu. Po restitucích se Houska vrátila původním majitelům a veřejnosti je přístupná od roku 1999.
Vedle kaple stojí za pozornost Zelená světnice s malbami z přelomu 15. a 16. století. Jedna z nich zachycuje hrad v podobě, která zahrnuje dnes zaniklou věž. V bývalé kočárovně je samostatně přístupná expozice PEKLEM: rozměrné pohyblivé a ozvučené dílo z lipového dřeva inspirované Dantovou Božskou komedií představuje jedenáct scén pekelných trestů.
Houska je soukromou památkou, kde se konají sezonní akce a prohlídky probíhají pouze s průvodcem. Autem lze zaparkovat přibližně 700 metrů od hradu; odtud vede k bráně cesta dlouhá asi deset minut. Veřejná doprava je omezená. Pro sezonu 2026 hradní správa avizuje novou dětskou hru a stezku kolem hradu i v blízkém okolí. Výlet lze spojit s cestou po Kokořínsku, například k Jestřebickým pokličkám, skalním dolům nebo na Bezděz.