V Bílině se dá minerální voda ochutnat přímo v historickém inhalatoriu. Kdo čeká známou Bílinskou kyselku z lahve, může být překvapen: v budově vyvěrá Obecní pramen, který se od stáčené vody liší.
Inhalatorium v lázeňském areálu
Budovu najdete v areálu Kyselka na adrese Kyselská 229/40. Je evidována jako kulturní památka a vznikla z podnětu lobkovické vrchnosti v době, kdy bylo inhalování Bílinské kyselky oblíbenou procedurou.
Inhalatorium tvořilo součást širšího lázeňského prostředí. K němu patřil také lázeňský dům a park, takže při procházce lze vnímat nejen samotnou stavbu, ale i někdejší podobu lázní.
Obecní pramen není Bílinská kyselka z lahve
V inhalatoriu je přístupný Obecní pramen. Jeho voda má podlimitní obsah oxidu uhličitého a obsahuje stopové množství sirovodíku. Výrobce Bílinské kyselky upozorňuje, že nejde o vodu totožnou s tou, která se stáčí do lahví pod touto značkou.
Podle místních informací lze Bílinskou kyselku koupit ve stáčírně v areálu, zatímco v inhalatoriu se ochutnává Obecní pramen. Návštěva tak nabízí možnost poznat dvě odlišné podoby zdejší minerální vody.
Voda, která pomohla proslavit lázně
Bílinská kyselka se využívala při léčebných procedurách i jako stolní nápoj. Do lahví se plní od roku 1781. Jak uvádí odborná studie zveřejněná Muzeem Bílinské kyselky, na přelomu 19. a 20. století patřila k významným symbolům rozkvětu lázeňského areálu.
Historické léčebné využití je součástí příběhu lázeňství, nikoli dnešním zdravotním doporučením. Inhalatorium připomíná dobu, kdy minerální prameny přiváděly do lázní návštěvníky a stávaly se součástí procedur.
Sezónní zastávka
Ochutnávka Obecního pramene bývá podle turistických informací zdarma, inhalatorium je však přístupné sezónně. Údaje o konci sezony se liší: uvádí se září i říjen. Provoz se popisuje jako jarní až podzimní a mimo toto období nelze s otevřením automaticky počítat.