V Bílé Vodě leží hřbitov téměř uprostřed obce, vedle obchodu Jednota. Řady řádových náhrobků tu vyprávějí o stovkách řeholnic, které komunistický režim po roce 1950 přemístil do této odlehlé obce na severu Olomouckého kraje. První transport dorazil 28. září 1950.
Stovky žen nucených opustit své působiště
Po roce 1951 zůstávaly v Bílé Vodě především starší sestry a ženy, které nebyly schopné práce. Mladší řeholnice úřady zčásti přesunuly do Javorníka. Během let nuceného pobytu prošlo obcí přibližně tisíc sester; v jednom období jich zde podle údajů obce žilo až 450. Některé byly ve špatném zdravotním stavu.
Na místním hřbitově je pohřbeno přibližně 700 až 750 řeholních sester, nejvíce z kongregace Chudých školských sester de Notre Dame. Své místo posledního odpočinku tu mají i členky dalších řádů a kongregací. Hřbitov byl v roce 2000, na padesáté výročí násilné internace, prohlášen kulturní památkou. Jeho náhrobky zachovávají svědectví o zásahu režimu do života řeholních komunit i o dlouhých letech, která sestry v obci strávily.
Společný hrob třinácti obětí
Mezi nejvýraznější pietní místa patří společný hrob třinácti lidí, kteří zemřeli při pochodu smrti z Osvětimi-Březinky. Původně byli pohřbeni jinde. Hrob se podařilo nalézt 14. září 1945 díky informacím německých starousedlíků. Jména obětí zůstala neznámá, a tak jejich příběhy připomíná především samotné místo.
Na hřbitově byli pohřbeni také někteří vojáci, jejichž přesnou polohu se nepodařilo určit. Dochovaly se úmrtní listy dvou sovětských vojáků a jednoho příslušníka SS; muzeum zmiňuje rovněž plán hrobu dalšího německého vojáka. Tyto pohřby je třeba odlišovat od známého společného hrobu obětí pochodu smrti.
Piaristická minulost a hrobka rodu de Ambly
Historie hřbitova sahá dál než k poválečné internaci. Pohřbeni jsou zde také piaristé, kteří působili na místním gymnáziu a připomínají zdejší tradici školství. U východní zdi stojí hrobka rodu de Ambly, spojovaná mimo jiné s rytmistrem Ludvíkem hrabětem d'Ambly.
Součástí areálu je kaple z 19. století, nedaleký klasicistní kříž a socha žehnajícího Krista, kterou hřbitovu darovali manželé Carl a Magdalena Marxovi. Vstup vede od cesty procházející obcí; další brána je u cesty směrem na Złoty Stok. Otevírací doba se liší podle ročního období. Pro prohlídku muzea s výkladem je třeba přihlásit se předem podle jeho pokynů.