První transport řeholnic přijel do Bílé Vody 28. září 1950. Odlehlá obec u polských hranic se tehdy stala místem nucené internace sester z ženských řeholních řádů. Jejich osudy dnes přibližuje muzeum a připomíná také místní hřbitov.
Za literární inspirací do skutečného místa
Bílá Voda leží nedaleko Javorníku, na severozápadním okraji Olomouckého kraje. Její poloha v pohraničí pomáhá pochopit, proč sem byly sestry v rámci komunistické akce R přesouvány z ženských klášterů.
Obec zná řada čtenářů díky románu Kateřiny Tučkové. Kniha může být podnětem k výletu, její postavy a individuální příběhy však nejsou samy o sobě historickým dokladem. Ten nabízí muzejní expozice, která zasazuje internaci do konkrétních místních a dobových souvislostí.
Od dějin obce k internaci
Muzeum tvoří dvě části. Jedna se věnuje historii Bílé Vody, druhá komunistické perzekuci a internaci řeholnic. Návštěvník tak poznává nejen události spojené s rokem 1950, ale i širší dějiny obce.
Internace trvala od roku 1950 až do pádu komunistického režimu. Po roce 1989 sestry postupně odcházely na svá původní i nová působiště. Při sčítání v roce 1991 žilo v tehdejším městysu 418 řeholních sester. Číslo zachycuje jejich počet v obci v daném roce, nikoli všechny ženy, které Bílé Vodě prošly během celé doby internace.
Vzpomínka na místním hřbitově
Na návštěvu muzea může navázat zastavení na místním hřbitově, kde je podle Vlastivědného muzea Jesenicka pohřbeno mnoho internovaných řeholnic. Hřbitov je pietním místem a připomíná, že za historickým pojmem internace stály konkrétní ženy a jejich dlouhá léta strávená v obci.
V září 2025 se zde uskutečnilo pietní setkání. Šlo o jednorázovou událost, nikoli o pravidelný program pro návštěvníky. V témže roce představila historička a archivářka Michaela Neubauerová nové poznatky ze svého dlouhodobého výzkumu života internovaných sester.
Sezónní provoz muzea
Otevírací doba muzea se v průběhu roku mění podle sezóny. Skupiny, které mají zájem o výklad, se objednávají předem, nejlépe s dostatečným předstihem.