Na jaře patří k nejvýraznějším zážitkům v přírodní památce Za mlýnem pohled na rozkvetlé sněženky podsněžníky. Jejich bílé květy se objevují na vlhkých loukách a při okrajích lužních porostů, zatímco okolní krajina ještě nese stopy zimy. Tato podívaná je však jen jedním z důvodů, proč se do mokřadu u Nových Mlýnů vydat.
Podoba území se mění s vodou
Památka leží v nivě Moravy, kde krajinu ovlivňují záplavy i vysoká hladina podzemní vody. Na ploše přibližně 14,89 hektaru se střídají bažinné louky, ostřicové poříční tůně, rákosiny a zbytky měkkého lužního lesa. Území vymezuje meandrující Morava a pata svahu Mlýnského vrchu.
Voda se tu zadržuje, rozlévá a postupně ustupuje. Díky tomu vedle sebe vznikají trvale vlhká místa, mělčí tůně i podmáčené louky. Nejde o upravený park s přesně vedenými cestami: vzhled nivy se v průběhu roku proměňuje podle počasí a průtoku řeky.
Tůně pro rostliny i obojživelníky
Tůně v památce byly vybudovány v roce 1995 s cílem podpořit pestrost zdejší přírody a nabídnout obojživelníkům místa k rozmnožování. Ve vodě a na jejích březích rostou například žebratka bahenní, rdest ostrolistý a rdest vzplývavý nebo různé druhy hvězdošů. K mokřadní vegetaci patří také krtičník křídlatý, chrastice rákosovitá a čestec dlouholistý.
Na jaře se z tůní mohou ozývat rosničky, skokani i další obojživelníci. Doloženi jsou skokan štíhlý, zelení skokani a čolek obecný; v okolí se uvádí také skokan skřehotavý. Záleží na počasí, roční době i stavu vody, přičemž nejživější bývá mokřad za vlhkých jarních večerů.
Jarní sněženky nejsou jediným lákadlem
Sněženka podsněžník kvete v předjaří a na začátku jara a patří k nejznámějším rostlinám této lokality. Její květy jsou dobře viditelné v krajině, která se teprve probouzí. Za mlýnem ale není zajímavé jen v období kvetení: v létě vynikají rákosiny a vodní rostliny, v zimě lze v okolí podle údajů ochrany přírody pozorovat například volavku bílou.
Malá část Litovelského Pomoraví
Přírodní památka je součástí Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Ta chrání rozsáhlou vnitrozemskou říční deltu Moravy s jejími rameny, tůněmi, mokřady, lužními lesy a zaplavovanými loukami. Nivní část Litovelského Pomoraví je od roku 1993 vedena jako mokřad mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Za mlýnem nabízí menší ukázku prostředí, jehož podobu utváří přirozené fungování řeky.
V blízkém úseku Moravy žije bobr evropský. Jeho přítomnost připomíná význam vody pro celý ekosystém: záplavy, slepá ramena a podmáčená půda vytvářejí podmínky pro druhy, které by v odvodněné nebo intenzivně využívané krajině jen obtížně přežívaly.
Přístup z Nových Mlýnů
Jako nejvhodnější výchozí místo se uvádí osada Nové Mlýny, která administrativně spadá pod část Řimice v obci Bílá Lhota. Samotná přírodní památka zasahuje také na území Moravičan a Palonína. Nemá samostatné návštěvnické centrum ani ověřenou jednoznačnou poštovní adresu, proto je praktičtější hledat název lokality nebo osadu Nové Mlýny.
Po dešti a při vyšší hladině Moravy bývá podmáčený terén blátivý a hůře schůdný. Při procházce je třeba držet se cest, nevstupovat do citlivých porostů a nerušit živočichy; pes má zůstat pod kontrolou majitele. V širším okolí lze pokračovat k dalším přírodním lokalitám Litovelského Pomoraví, s ohledem na pravidla chráněné krajinné oblasti a případná aktuální omezení.