V Benešově nad Ploučnicí můžete během jedné návštěvy projít Horní i Dolní zámek a vnímat je jako součást širšího historického celku. Obě sídla vznikla v 16. století v různých etapách a každé nabízí jiný pohled na vývoj architektury i život šlechty. Patří k nejvýraznějším ukázkám saské renesance v českých zemích.
Od městských domů k šlechtickým sídlům
Podobu Benešova utvářel zejména rod Salhausenů, který přišel z Míšně do severních Čech roku 1515. Téhož roku získal český inkolát a byl přijat mezi českou šlechtu. Salhausenové udržovali vazby na saský dvůr a podporovali Lutherovo reformní učení.
Když se roku 1522 rozdělil společný majetek, Benešov připadl Bedřichovi ze Salhausenu. Město se stalo centrem samostatného panství a proměňovalo se v reprezentativní sídlo. V místní architektuře se přitom prolínají vlivy německého prostředí s pozdně gotickou tradicí.
Gotické stopy Horního zámku
Horní zámek vznikl v letech 1522 až 1524 přestavbou starší panské budovy u městských hradeb. Raně renesanční stavba si zachovala řadu starších prvků: uvnitř jsou například síťové žebrové klenby a v polygonálních věžích šneková schodiště. Právě spojení gotických kořenů s novým renesančním výrazem dává zámku jeho osobitost.
Dolní zámek vznikal později, v letech 1540 až 1544. Vyrostl na místě městského špitálu a čtyř měšťanských domů. Jeho průčelí zdobí renesanční štíty ve tvaru oslího oblouku a před jižním průčelím stojí třípatrová hranolová věž. Zatímco Horní zámek vypráví mimo jiné o historii budovy a jejích pozdějších interiérech, Dolní přibližuje život šlechty v 16. a 17. století.
Areál, který si uchoval renesanční tvář
Po zániku role zámků jako sídla panství se na nich neprováděly rozsáhlé přestavby podle novějších módních vzorů. Jejich historický vzhled proto nebyl tolik překryt barokními či klasicistními úpravami, jak se stalo u řady jiných šlechtických sídel.
K Dolnímu zámku přibyl kolem roku 1578 renesanční palác, který si nechal postavit Volf ze Salhausenu. Dnes se označuje jako Volfův palác nebo Volfovo křídlo. Do širšího areálu patří také Hospodářská budova, Konojedovský dům, Balamský dům a pozdější Černínský zámeček. Nejde tedy jen o dvě hlavní zámecké budovy, ale o soubor staveb zasazený do historického centra města.
Interiéry a další místa spojená se Salhauseny
Prohlídky představují život drobné šlechty v 16. a 17. století i v pozdějších dobách. Dochovaly se renesanční a barokní stropy, nástěnné malby, epitafy, historická kamna a krb. K vidění jsou také černá kuchyně, jídelny, ložnice a taneční sál. Ve Volfově paláci bývá výstava historických hodin a loveckých rytin Johanna Eliase Ridingera; jeho přístupnost má sezonní režim. Na nádvoří stojí kopie sochy Tritona od nizozemského sochaře Adriana de Vriese.
S rodem Salhausenů je spojen také farní kostel Narození Panny Marie. Nedaleko zámků se nachází rodová pohřební kaple s renesančními náhrobky, takže jejich příběh pokračuje i mimo zámecké budovy.
Přístup do zámků a areálu
Dolní zámek se otevřel veřejnosti v roce 1961, Horní po celkové rekonstrukci v roce 1999. Požár z prosince 1969 podle oficiální historie vážněji nezasáhl samotný Dolní zámek, ale etnografickou expozici Národního muzea. V areálu se konají prohlídky Horního a Dolního zámku; vstup do parku může být omezen kvůli restaurátorským pracím.
Zámek stojí na adrese Zámecká 51. Památka je součástí městské památkové zóny a zároveň národní kulturní památkou.