U Černého Údolí se při procházce lesem můžete setkat s pozůstatkem, který jinde bývá spíš odpadem z výroby. Část cesty tu zpevňují valouny a zbytky hyalitového skla. Nejde o upravenou expozici, ale o nenápadnou stopu někdejší sklárny a období, kdy patřily Novohradské hory k významným sklářským oblastem.
Sklo inspirované obsidiánem
Hyalit je neprůsvitné sklo, které se vyrábělo zejména v černé a červené barvě. Černá podoba měla vzhledem připomínat obsidián, tedy přírodní vulkanické sklo s výraznou barvou a leskem. Hyalit byl tvrdý a současně křehký, takže jeho řezání a broušení vyžadovalo zručné řemeslníky.
Červený hyalit je doložen od roku 1821. Vedle něj vznikala také červenočerná mramorovaná varianta, do níž se přidávaly kousky černého skla. Z hyalitu se vyráběly ozdobné předměty, ale také nádoby na léčiva: sklo nepropouštělo světlo a odolávalo změnám teplot. Černé výrobky se zdobily zlatem.
Receptura hyalitu zůstala neveřejná a později se nepodařilo dosáhnout zcela srovnatelné kvality. S rozvojem jeho výroby byl úzce spojen rod Buquoyů. V Novohradsku podporoval sklářské podnikání, které využívalo místní lesy, suroviny i obchodní cesty.
Schwarzthaler Glas mířilo do světa
Černé Údolí se začalo formovat jako sklářská osada v souvislosti se vznikem hutě v letech 1837 až 1839. Její nabídka se postupně rozšířila o křišťálové, brusné, tabulové, barevné i bílé sklo a později také o hyalit.
Pod značkou Schwarzthaler Glas se zdejší výrobky prodávaly v Rakousku, Uhrách, Německu, Švýcarsku, Rusku, Americe i Indii. Úspěch sklárny dokládala ocenění z výstav: v Paříži v roce 1855, v Českých Budějovicích roku 1884, v Praze roku 1891 a v Chicagu roku 1893.
Údaje o ukončení provozu se liší. Jeden historický materiál uvádí rok 1903, jiný rok 1930. Po sklárně dnes zůstaly historické záznamy, archeologické nálezy a drobné stopy v krajině.
Stopa v lese, ne turistická expozice
Hyalitovou cestu nelze chápat jako běžný návštěvnický areál s informačními tabulemi a přesně vyznačenou trasou. V lese se mohou objevit střepy, kusy skla i zbytky sklářských tavenin. U jednotlivých nálezů přitom nemusí být možné určit, zda pocházejí přímo z cesty, nebo z místa někdejší sklárny.
Turistické materiály neuvádějí jednoznačně přesnou polohu ani délku úseku. Místo si místní podle dostupných informací spíše chrání, a proto jde především o nenápadnou historickou stopu, nikoli o cíl pro hromadné návštěvy. Přístup vede lesním terénem a je třeba respektovat vlastnické i lesnické poměry.
Hyalit si prohlédnete také na tvrzi Žumberk
Černé Údolí je místní částí Benešova nad Černou v Jihočeském kraji. Jeho sklářská minulost náleží k širším dějinám novohradského sklářství, jehož počátky v regionu sahají nejméně do 14. století. Buquoyové výrobu výrazně rozvíjeli a zdejší hutě se postupně zapojily do obchodu přesahujícího hranice regionu i monarchie.
Ukázky černého a červeného hyalitu jsou vystavené ve stálé expozici Jihočeského muzea na tvrzi Žumberk u Nových Hradů. Zatímco v muzeu lze sklo prohlédnout jako sbírkový předmět, lesní cesta u Černého Údolí ukazuje jinou podobu jeho historie: materiál z výroby se stal součástí okolní krajiny.