Na severním okraji Sinutce stojí barokní kaple sv. Víta a zhruba sto metrů nad ní studánka, jejíž vodě lidé kdysi připisovali pomoc při očních potížích. Právě od kaple se vydává svatomarkovské procesí: cesta přes Kozly do Chrámců měří přibližně tři kilometry a vede kolem polí, sadů i drobných sakrálních památek.
Prosby za úrodu mezi vesnicemi
Procesí navazuje na starší prosebné cesty z kozelské farnosti. Lidé při nich žádali o déšť ve vhodnou dobu, ochranu před bouřemi, kroupami a vichřicí i o dobrou úrodu. Dnešní trasa vychází z historických dokladů a propojuje někdejší cesty směrem k Sinutci a Chrámcům.
Slavnost se obvykle koná na přelomu dubna a května, často v sobotu na konci dubna. Konkrétní termín se rok od roku liší. Průvodem znějí staré české a německé barokní písně, součástí bývá krátká pobožnost a někdy také výklad o památkách v okolí.
Účastníci si z větviček, stébel trávy, pampelišek a dalších rostlin připravují malé křížky, které zapichují do polí. Tento zvyk vyjadřuje prosbu o ochranu toho, co právě roste. Zastavení u křížů, kapliček a božích muk připomínají někdejší duchovní život zdejší krajiny.
Kaple, která znovu ožila
Kaple vznikla kolem roku 1700 a je kulturní památkou. Zvenčí má obdélný půdorys s polygonálním závěrem, její vnitřní prostor vychází ze čtverce s okosenými nárožími a nikami. Průčelí člení lizénové rámy, portál a volutový štít; celý areál doplňuje ohradní zeď s brankou.
O někdejším vybavení vypovídá inventář z roku 1827. Zmiňuje zdobený oltář sv. Víta, obraz sv. Jana Nepomuckého, kazatelnu, lavice i obrazy evangelistů. Ve věžičce byly dva zvonky a mezi cenné předměty patřil pacifikál, pozlacený mosazný kříž s relikvií sv. Víta. Z oltáře se dochoval jen malý úlomek akantové řezby.
Poutní provoz je doložen nejpozději v 18. století. Podle památkových údajů skončila tradice poutí v souvislosti s josefínskými reformami v 80. letech tohoto století. V 19. století se v kapli konaly bohoslužby třikrát ročně a stavba sloužila také jako zastavení při procesích do polí.
Po druhé světové válce a vysídlení původních německých obyvatel kaple přišla o své přirozené zázemí. Postupně chátrala, vybavení bylo rozkradeno nebo zničeno, propadla se střecha a okolí zarostlo. Uvažovalo se dokonce o odebrání památkové ochrany, k tomu ale nedošlo.
Spolek pro záchranu kaple sv. Víta v Sinutci vznikl v roce 2008 a následující rok kapli získal do vlastnictví. Dobrovolníci se pustili do obnovy střechy, fasády i okolí, odstraňovali náletové dřeviny, čistili předzahrádku a obnovili cestu ke studánce. Na restaurování průčelí přispěl také Ústecký kraj.
Obnovené procesí patří k výsledkům této práce. V moderní podobě se koná od první dekády 21. století. V roce 2022 se uváděl jeho sedmnáctý ročník; při počítání se zohledňovaly také roky omezené pandemií covidu.
Studánka a perník na závěr
Studánka nad kaplí, malý rybníček a chráněná stará lípa tvoří drobný poutní areál. Voda ze studánky se v lidové tradici používala při očních potížích, nejde však o lékařsky potvrzený účinek. Pořadatelé nedoporučují vodu pít, protože okolní krajina je intenzivně zemědělsky využívaná.
K průvodu od roku 2007 patří také svatomarkovský perník. Nese se v jeho čele na dřevěné konstrukci a v Chrámcích se na konci slavnosti rozkrájí a rozdá účastníkům. Cílem bývá areál Zámeckých sadů, kde podle konkrétního ročníku může pokračovat kulturní program, občerstvení nebo prezentace místních aktivit.
Co vědět o cestě
Sinutec spadá pod obec Libčeves v okrese Louny, nikoli pod sousední Bělušice. Kaple stojí u silnice na severním okraji vsi. Její interiér nemá spolehlivě potvrzenou běžnou návštěvní dobu, počítat lze proto především s prohlídkou zvenčí; dovnitř se vstupuje při organizované akci nebo po předchozí domluvě.
Krátká cesta ke studánce může být po dešti rozbahněná, proto se hodí pevná obuv a vlastní pití. Přesnou trasu procesí, program i případné doprovodné spojení historickým vlakem po Švestkové dráze určují pořadatelé pro jednotlivý ročník.