Na první pohled jde o nenápadné místo u silnice mezi Bělotínem a Hranicemi. Jelení kopec v nadmořské výšce zhruba 320 metrů však ukrývá pozoruhodný přírodní předěl: právě tudy prochází evropské rozvodí mezi povodími Černého a Baltského moře.
Rozhoduje přitom velmi malý rozdíl v terénu. Déšť z jižních svahů odtéká do povodí Bečvy, dále přes Moravu a Dunaj až do Černého moře. Voda ze severní strany míří do povodí Odry a končí v Baltském moři. Jako místní tok spojený s tímto směrem se uvádí potok Luhu, který protéká Bělotínem.
Rozvodí v otevřené krajině Moravské brány
Bělotínské rozvodí není sevřené mezi vysokými horami ani zvýrazněné nápadným hřebenem. Nachází se v mírné krajině Moravské brány, kde může být hranice mezi oběma úmořími na první pohled téměř neviditelná. Právě v tom spočívá její zajímavost: o budoucí cestě vody rozhoduje nenápadný sklon svahu.
Místo bývá označováno za nejnižší bod evropského vodního předělu mezi povodími Černého a Baltského moře. Moravská brána je přirozeným koridorem mezi okolními vyvýšeninami a její dnešní podoba souvisí i s dávnými přírodními procesy. V době ledové se zde podle obecních podkladů zastavil skandinávský ledovec.
Betonový symbol dvou cest
Rozvodí připomíná plastika z roku 1971, která vznikla v návaznosti na náročnou rekonstrukci silnice mezi Hranicemi a Bělotínem na konci 60. let. Jejím autorem byl akademický malíř, sochař a pedagog Miloš Slezák. Technický prostor u komunikace tak doplnilo dílo, které má zároveň výtvarný i krajinářský význam.
Monument se skládá ze dvou betonových částí. Ty se nahoře přibližují, ale zůstávají oddělené mezerou. Jejich uspořádání může připomínat jedinou oblohu nad dvěma povodími i okamžik, kdy se voda rozdělí do různých směrů. Členitý povrch bloků zase evokuje proudění a stékání vody.
Jan Skácel mezi betonem a krajinou
Vnitřní plochy plastiky doplňují bronzové desky s volnými verši Jana Skácela. Básnický text rozvíjí téma rozděleného deště, loučení vody a dvou moří. Díky tomu nepůsobí monument pouze jako označení geografické hranice, ale také jako místo určené k pomalejšímu pozorování.
Strohost železobetonu se zde potkává s kovem a poezií. Výsledkem je drobná ukázka poválečné krajinářské architektury, která propojuje dopravní stavbu, výtvarné řešení a konkrétní přírodní jev.
Krátké zastavení u silnice
Plastika stojí podél silnice mezi Bělotínem a Hranicemi a je volně přístupná. Nejde o areál s pokladnou ani o místo, kde by byla naplánovaná dlouhá prohlídka. Při zastavení je nutné myslet na to, že objekt leží u komunikace, a vybrat pouze bezpečné místo k odstavení.
Přesná poštovní adresa se běžně neuvádí. Při hledání mohou pomoci názvy „Evropské rozvodí v Bělotíně“, „Památník evropského rozvodí“ nebo „Jelení kopec“. Smyslem návštěvy je krátký pohled na monument a uvědomění, že voda z jednoho svahu pokračuje přes Bečvu a Dunaj k Černému moři, zatímco z opačné strany odtéká Odrou k Baltskému moři.