Od okraje Bělče je to k Jenčovu přibližně dva kilometry po červené turistické značce. Cíl leží v lesním údolí nad potokem Vůznicí, v katastru Bělče, v CHKO Křivoklátsko a v severovýchodní části Národní přírodní rezervace Vůznice. Na skalním ostrohu obklopeném přírodou se dochovala jen torza středověkého hrádku, takže místo láká spíš klidem a atmosférou než rozsáhlou prohlídkou.
Co z hrádku zůstalo
Jenčov patřil k velmi malým královským hradům. Jeho jednoduché uspořádání tvořil palác v nižší části skalky a obdélná obytná věž na jejím nejvyšším místě. Věž bývá označována jako donjon a předpokládá se, že vstup do jejího vyššího patra mohl vést po dřevěném můstku. Předhradí nejspíš obklopovalo lehké dřevěné ohrazení, nikoli mohutná kamenná hradba.
Palác mohl mít dvě až tři místnosti. Zůstaly z něj úseky obvodových zdí, otvory po trámech, pozůstatky vstupů a klenuté okno obrácené k příkopu. Ve věži se zachovala značná část přízemí. Zdivo tvoří místní lomový kámen kladený v nepravidelných řádcích, na některých místech doplněný gotickými cihlami.
Ostroh od jihu odděluje příkop a ze stran jej obtéká Vůznice. Při procházce tak návštěvník vnímá nejen zbytky staveb, ale i jejich zasazení mezi skály a stromy, v blízkosti tekoucí vody.
Nejasné počátky i konec
O Jenčovu se dochovalo jen málo zpráv. Neznáme přesné datum jeho založení ani původní název. Označení Jenčov, Jinčov, Ginčov a Jenišov se objevují až později a jejich časové pořadí nelze spolehlivě určit.
Archeologické nálezy dokládají existenci hradu nejpozději na přelomu 13. a 14. století. Keramika nalezená na místě pochází hlavně z první poloviny 14. století. Za možného zakladatele se uvádí Přemysl Otakar II., odborné výklady však připouštějí také Václava I. nebo Jana Lucemburského. Za pravděpodobný se považuje vznik přemyslovského loveckého hrádku na přelomu 13. a 14. století.
Malá rozloha, jednoduché opevnění a poloha v lesnaté krajině odpovídají spíše loveckému sídlu než správnímu nebo vojenskému hradu. Ani jeho zánik není přesně doložen. Podle památkových údajů přestal existovat nejpozději v 16. století.
Cesta vede chráněným údolím
Kromě červené značky z Bělče míří k Jenčovu také značená cesta od hájovny Skalka. Procházka je fyzicky spíše nenáročná, vede však lesem a místy skalnatým terénem. Po dešti nebo v zimě se hodí pevná obuv.
Národní přírodní rezervace Vůznice chrání dubohabřiny, suťové lesy, údolní luhy a další cenná lesní společenstva. Žijí tu například čáp černý, ledňáček říční, výr velký, mlok skvrnitý, čolek velký a vydra říční. V potoce se vyskytují střevle potoční, vranka obecná i pstruh potoční; jejich pozorování ale není zaručeno.
V rezervaci je třeba zůstat na značené trase. Některé části území jsou mimo ni veřejnosti nepřístupné a cesta podél Vůznice směrem k Žlubinci není určena návštěvníkům. Do okolí není vhodné zajíždět motorovým vozidlem, tábořit ani rozdělávat oheň.
O zdivo pečují dobrovolníci
Od roku 1998 se o Jenčov stará Spolek na ochranu hradu Jenčova. Zaměřuje se na konzervaci zachovaných zdí, ochranu před dalším poškozováním a údržbu okolí, nikoli na dostavbu zříceniny. V letech 2001 a 2002 se zde uskutečnily archeologické sondy za účasti Archeologického ústavu Akademie věd ČR.
Jenčov nemá pokladnu ani bezbariérový prohlídkový areál. Jeho dochované zdivo zůstává součástí lesního údolí, které se návštěvníkům otevírá podél značených cest.