Barokní most přes Radbuzu leží jihovýchodně od bělského náměstí a dnes slouží pěším. Jeho osm oblouků doplňuje šest soklů pro sochy na pilířích. K mostu vedou nájezdy, které se rozšiřují a stoupají, takže jeho podobu utváří nejen samotná konstrukce, ale i přístup k ní.
Stavba s ne zcela jasným datováním
Přesný rok vzniku mostu není uváděn jednotně. Podle městských údajů jej nechala postavit kněžna Metternichová, nejspíš v letech 1723 až 1725. Památkový katalog Národního památkového ústavu řadí stavbu do první třetiny 18. století a zmiňuje také rozmezí let 1703 až 1723. Jisté je, že jde o barokní kamenný přechod přes Radbuzu.
Městské materiály spojují jeho podobu s pražským Karlovým mostem. Bělská stavba je menší, propojuje však technické řešení se sochařskou výzdobou a okolní zástavbou. Kulturní památkou je od 3. května 1958.
Šest míst pro sochy
Na pilířích stojí sokly určené pro šest plastik. Městské zdroje mezi nimi uvádějí svatého Antonína, svatého Jana Nepomuckého, archanděla Michaela, Pannu Marii, svatého Václava a svatého Erasma. Památkový katalog NPÚ však na místě svatého Antonína jmenuje svatého Felixe z Cantalice.
Sochy rozdělují cestu přes most a připomínají jeho někdejší náboženskou roli. Podle regionálního místopisného zdroje tudy procházela procesí a konaly se zde bohoslužby. Most tak vedle každodenní dopravy sloužil také veřejnému náboženskému životu obce.
Detaily při přecházení
Při cestě přes most lze prohlédnout oblouky z různých úhlů, plastiky na pilířích i kamenné koule u předmostí. Všímat si můžete také rozšiřujících se a stoupajících nájezdů, které patří k celkovému řešení stavby.