Na trasu inspirovanou Jizerskou 50 se dá vyrazit i bez závodního tempa. Přibližně 35 kilometrů dlouhý okruh z Bedřichova propojuje Novou Louku, Kristiánov, Čihadla, Knajpu, Smědavu, Hřebínek, Olivetskou horu a přehradu Bedřichov na Černé Nise. V zimě jde hlavně o celodenní výzvu pro zdatnější běžkaře, v létě se stejný výlet mění v pěší nebo cyklistický okruh.
Okruh po vybraných částech Jizerské magistrály
Start i cíl leží v Bedřichově, nejčastěji u centrálního parkoviště nebo v okolí stadionu. Trasa se napojuje na síť Jizerské magistrály a postupně stoupá do míst, kde se střídají hluboké lesy, otevřené pláně a podmáčená horská krajina. Konkrétní vedení se může podle zvolené varianty trochu lišit, základní okruh však měří zhruba 35 kilometrů.
Nejde o kompletní závodní trasu Jizerské 50. Ta je delší a vede také přes Jizerku nebo kolem Krásné Máří. Bedřichovský okruh proto funguje jako její kratší rekreační podoba: zachovává atmosféru slavné magistrály a zároveň nabízí více prostoru na zastávky i poznávání okolí.
Nová Louka a Kristiánov: krajina s příběhem sklářů
Mezi první zajímavá místa patří Nová Louka, historická samota na pasece nad rašeliništěm. V 18. století zde vznikla sklářská huť, která ukončila provoz v roce 1817. Dnes je Nová Louka klidným místem uprostřed hor, připomíná však dobu, kdy místní lesy a voda poskytovaly zázemí sklářské výrobě.
Na tuto minulost navazuje Kristiánov. Osada bývala jedním z důležitých center jizerskohorského sklářství a během letní sezony zde lze navštívit Památník sklářů. Zastávka doplňuje přírodní výlet o příběh lidí, kteří v náročných horských podmínkách vyráběli sklo a po staletí ovlivňovali zdejší krajinu.
Čihadla, Knajpa a okolí hory Jizery
Za Kristiánovem trasa pokračuje kolem Blatného rybníka přes Čihadla a Knajpu směrem ke Smědavě. Čihadla jsou přírodní rezervací s cenným sedlovým vrchovištěm. Roste zde vegetace typická pro rašeliniště, mezi níž nechybějí zakrslé smrky, a žijí tu druhy vázané na chladné a podmáčené prostředí.
Právě v této části je nejvýraznější přírodní charakter Jizerských hor. Rozsáhlá rašeliniště a další mokřadní stanoviště zadržují vodu a vytvářejí podmínky pro zdejší specifický horský ekosystém. Úsek mezi Smědavou a Bedřichovem zároveň prochází prostorem v okolí hory Jizery, která je s nadmořskou výškou 1 122 metrů druhým nejvyšším vrcholem pohoří.
V létě lze za dobrých podmínek přidat odbočku k Pralesu Jizera. Přírodní rezervace chrání horské smrčiny, balvanité sutě a skalní bloky. V zimě nemusí být tato zacházka stejně dobře dostupná ani přehledná, proto je třeba držet se aktuálního značení a zohlednit stav terénu.
Hřebínek nabízí odpočinek i kratší návrat
Na zpáteční cestě přijdou na řadu Hřebínek a Olivetská hora. Hřebínek je užitečným orientačním bodem: v sezoně tu bývá občerstvení a zároveň odtud lze zvolit kratší variantu. Přes Hejnickou cestu se dá pokračovat na Novou Louku a následně do Bedřichova. Podle konkrétního vedení tím odpadnou přibližně čtyři kilometry i část převýšení.
Celý okruh je určen spíše zkušenějším návštěvníkům, kteří počítají s dlouhým pobytem na sněhu a proměnlivým počasím. Zkrácená trasa může přijít vhod méně zdatným běžkařům, rodinám se staršími dětmi nebo ve chvíli, kdy se podmínky během dne zhorší.
Kdy vyrazit a kde začít
Centrální parkoviště v Bedřichově má podle provozovatele magistrály přibližně 200 míst. K nástupu lze využít také Maliník nebo Novou Louku. V zimě se stav jednotlivých úseků mění podle počasí a sněhu, proto je potřeba počítat s neupravenými nebo vytátými místy a věnovat pozornost situaci na sjezdech. Kiosky na Knajpě a Hřebínku fungují sezoně a jejich provoz závisí na počasí i sněhových podmínkách, takže není rozumné spoléhat jen na jedno občerstvení.
V letních měsících magistrála není souvislou běžkařskou stopou, ale sítí turistických a cyklistických cest. Část okruhu vede CHKO Jizerské hory a v blízkosti přírodních rezervací. Na těchto úsecích je nutné zůstávat na povolených cestách, respektovat značení a nevstupovat mimo vyznačené trasy do citlivých míst.