Čtyřkřídlá patrová stavba s arkádovým nádvořím, mansardovou střechou a terasou se schodištěm tvoří výraznou dominantu Bečvár na Kolínsku. Zámek kombinuje barokní stavební tradici s pozdně rokokovými prvky a jeho vznik je spojený také s generálem Ernstem Gideonem von Laudonem. Interiéry jsou veřejnosti běžně nepřístupné, zámek si však lze prohlédnout z veřejných míst v okolí.
Od středověkého panství k zámku
Bečvářské panství se v písemných dokladech objevuje nejpozději ve 13. století. Tvrz zde podle dostupných údajů vznikla na počátku 17. století, patrně kolem roku 1603. Během třicetileté války zpustla a s výstavbou nového panského sídla se začalo až v letech 1749 až 1750. Zámek vyrostl na místě někdejší tvrze, případně v její bezprostřední blízkosti; není ale jasné, do jaké míry byly starší konstrukce využity.
První stavební etapu zahájil Jan Josef z Pfeffershofenu, který rozestavěné sídlo nedokončil. V roce 1753 Bečváry prodal Jiřímu Hillebrandtovi z Prandau. Práce pokračovaly i za nového majitele, než panství roku 1763 připadlo císařovně Marii Terezii. Ta je následně postoupila generálu Laudonovi, významné osobnosti habsburské monarchie.
Laudonův zámek a rokokové interiéry
Laudon vlastnil Bečváry v letech 1763 až 1776 a právě za jeho působení získal zámek svou nejvýraznější podobu. V letech 1766 až 1774 se areál dokončoval a rozšiřoval. Plány jsou připisovány Janu Josefu Wirchovi, realizace pak Ignáci Janu Nepomuku Palliardimu. Severní, jižní a západní část si zachovaly barokní ráz, zatímco východní křídlo dostalo reprezentativní rokokovou podobu.
Ve východním křídle se nachází hlavní sál a kaple svatého Michaela, která prochází přízemím i prvním patrem. V roce 1774 je nástěnnými malbami vyzdobili Josef Hager a Josef Redelmayer. Výjevy v hlavním sále se věnují mytologickým a literárním námětům, například Aeneovým osudům a pádu Tróje. K cenným součástem interiéru patří také kachlová kamna ve stylu Ludvíka XVI. Sochařská výzdoba je spojována s Ignácem Františkem Platzerem.
Zvenčí areál doplňuje barokní brána s letopočtem 1766, zahradní průčelí s terasou a schodištěm i zámecký park. Podoba sídla tak zachycuje proměnu staršího panského centra v aristokratickou rezidenci své doby.
Generálova knihovna a další majitelé
Laudon zámek využíval nejen jako stavební projekt. Během pobytu v Bečvárech shromáždil rozsáhlou odbornou knihovnu zaměřenou na vojenství, fortifikaci, historii, právo a filosofii. Část knihovny je dnes představena v expozici věnované Laudonovi v Novém Jičíně, nikoli v bečvářském zámku.
Po Laudonově odchodu se majitelé panství střídali. Roku 1780 je získal arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, který rozšířil park a poblíž nechal postavit takzvaný nový zámek. Ten později zanikl. V 19. století přešel hlavní zámek do majetku měšťanské rodiny Lišků a následně rodu Frengelů. Poslední majitelka, Klára Antonie Marie Frenglová, zemřela v roce 1942.
Obnova soukromé památky
Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován. Za státní správy sloužil mimo jiné jako archiv Československé akademie věd a později chátral. Kulturní památkou je od 31. prosince 1965, kdy byla zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Po roce 1990 se v restituci vrátila potomkům příbuzných poslední majitelky. V roce 1995 ji podle dostupných údajů koupil hudebník Robert Kodym a následně začala postupná obnova.
V letech 2003 až 2005 se opravily fasády, vyměnila okna, obnovilo pískovcové schodiště a repasovaly kovářské i truhlářské prvky. Na obnovu přispěly také veřejné prostředky. Ministerstvo kultury uvádělo pro rok 2021 v Programu záchrany architektonického dědictví částku 790 000 korun.
Bečvářský zámek je dnes soukromým objektem a pravidelné prohlídky se v něm nekonají. Z veřejně přístupných míst v obci, například v okolí adresy Bečváry 1, je možné obdivovat jeho vnější podobu. Za bránu se bez předchozího svolení vstupovat nesmí.