Bechyně leží zhruba dvacet kilometrů jižně od Tábora, u soutoku Lužnice a říčky Smutné. Jedním z nejvýraznějších bodů jejího panoramatu je most, po němž jezdí vlaky i auta. Návštěvu města můžete začít už cestou: železniční trať z Tábora vede do Bechyně od roku 1903.
Vlak přes Bechyňskou duhu
Trať Tábor–Bechyně, spojená s projektem Františka Křižíka, byla první elektrifikovanou železnicí na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Aby mohla vést až do města, vznikla v letech 1926 až 1928 Bechyňská duha. Mostovka je dlouhá téměř 225 metrů, hlavní oblouk má rozpětí 90 metrů a konstrukce se zvedá přibližně 50 metrů nad Lužnici. Od roku 2014 je most národní kulturní památkou.
Přes most se dá projít po celý rok a bez vstupného. Protože po něm vede také silniční provoz a železnice, je potřeba zůstat na chodníku. Výhledy na konstrukci a říční údolí nabízejí okolní vyhlídky.
Od náměstí k zámku a klášteru
Bechyňské historické centrum je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Prohlídku lze začít na náměstí T. G. Masaryka u kostela sv. Matěje a pokračovat ke kostelu sv. Michala. Ve městě se nachází také někdejší synagoga a židovský hřbitov.
Na skalnatém ostrohu nad řekou stojí františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Pozdně gotický areál zaujme svou polohou i architekturou; v kostele jsou mimo jiné sklípkové klenby, jejichž rozsah vyzdvihují turistické materiály jižních Čech.
Nedaleko soutoku Lužnice a Smutné se tyčí bechyňský zámek. Jeho současnou podobu ovlivnily především přestavby z doby Petra Voka z Rožmberka. Interiéry připomínají renesanční výzdobu, fresky, štukatury a historický mobiliář. V sezoně 2026 má být zámek podle zveřejněného režimu otevřen od konce května do poloviny září; termín prohlídky je třeba ověřit před cestou. V areálu je také park a výstavní prostory.
Keramika a lázeňská tradice
Keramika patří k důležitým kapitolám zdejší historie. Odborná keramická škola, manufaktury i pozdější podniky ovlivnily kulturní a průmyslový život města. Městské muzeum na náměstí mapuje Bechyni od pravěku po současnost a věnuje se také keramice, kamnářství, železnici a stavbě Bechyňské duhy. Za stálou expozici získalo ocenění Gloria Musaealis.
První písemné zmínky o bechyňských lázních pocházejí z roku 1576. Zpočátku se využívaly minerální prameny, později se hlavním léčebným prostředkem stala rašelina z Komárovského blata. Historický areál připomínají lázeňské domy Šárka, Vojtěška, Libuše a secesní Božena. Dnešní lázně se zaměřují zejména na léčbu pohybových a neurologických obtíží a nabízejí také wellness a volnočasové služby. Procedury jsou zdravotní či rezervované služby, nikoli atrakce automaticky dostupná každému návštěvníkovi.
Vyhlídky a stezky v údolí
Krátký výlet za výhledy nabízí přibližně tříkilometrový okruh Bechyňské vyhlídky. Vede kolem mostu, lesními cestami a přes Zářečí, odkud je vidět Lužnice, klášter, centrum i zámek. Součástí trasy jsou dlouhé bechyňské schody, takže není celá bezbariérová a hodí se na ni pevná obuv.
Delší putování umožňuje Stezka údolím Lužnice. Úsek mezi Bečicemi a Bechyní měří zhruba 15,5 kilometru. Dál trasa pokračuje kolem říčky Smutné přes Koloděje nad Lužnicí směrem k Týnu nad Vltavou. Výlet lze prodloužit ke Stádleckému řetězovému mostu, zřícenině Dobronice nebo hradu Příběnice.
U ústí Židovy strouhy do Lužnice se krajina zařezává do kaňonovitého údolí se skalními stěnami a meandry. V roce 2025 zde vznikla přírodní památka, která chrání mimo jiné skály vymodelované vodní erozí, reliktní bory, doubravy a cenné druhy ptáků a hmyzu. Po dešti může být terén mokrý a kluzký; při průchodu je nutné respektovat místní ochranná pravidla.
Na trase přes Lužnici je také visutá dřevěná lávka. Poškození způsobené padajícím stromem při bouři na podzim 2025 vedlo k její obnově. Práce pokračovaly i v létě 2026 a dokončení se plánovalo na září, termín však nebyl jistý.