Ke kostelu svatého Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici vede od parkování u silnice krátká pěší cesta. Dnes tu stojí osamoceně mezi loukami a lesy, poblíž hřbitova, kamenných zídek a terénních stop po domech. Ještě před několika desetiletími však kostel býval součástí horské obce s desítkami domů, školou, hostincem, mlýnem, pilou i dalšími provozy.
Barokní stavba nad zaniklým sídlem
Kostel vznikl v letech 1708 až 1712 na místě starší kaple. V roce 1770 k němu přibyla věž. Orientovaná stavba má obdélnou loď, trojboký závěr a věž uprostřed západního průčelí. Fasádu člení lizény, ve věži jsou niky a půlkruhová okna. Plechovou střechu završuje koule se siluetou světce.
K areálu náleží také hřbitov a márnice. Kostel je od roku 2012 kulturní památkou a zůstává výrazným bodem v krajině, přestože původní obec téměř zmizela. Jeho současná podoba není výsledkem úplné, uhlazené rekonstrukce: poškozené omítky a jednoduchý interiér stále nesou stopy dlouhého chátrání.
Život v obci před jejím zánikem
Vrchní Orlice je v písemných pramenech doložena už roku 1567. Před druhou světovou válkou šlo o živé horské sídlo, jehož obyvatelé měli k dispozici školu, hostinec, knihovnu i spolky. Fungovala zde pila s turbínou, mlýn, kovárna a vinopalna. Místní podniky se věnovaly také zpracování dřeva, kůží, textilu a skla. Obec měla telefonní spojení a od roku 1926 do ní zajížděl autobus.
V roce 1930 zde podle evidovaných údajů žilo 193 obyvatel německé národnosti a jeden československé národnosti. Po započtení cizinců šlo o více než dvě stovky lidí. Pro rok 1939 se uvádí přibližně 240 obyvatel, tento údaj je však méně jistý. Označení „zaniklá obec“ neznamená, že v jejím katastru dnes nikdo není: statistiky uvádějí čtyři evidované obyvatele, ale žádný obydlený byt. Zaniklo především souvislé původní sídlo.
Poválečné násilí a postupné vysídlení
Po roce 1945 zasáhla německé obyvatelstvo kolektivní vina. Ve Vrchní Orlici jsou doloženy i konkrétní případy poválečného násilí. Heinrich Pohl byl 26. května 1945 zavražděn Revolučními gardami a Anna Pohlová byla unesena a zmizela. Dne 7. června sovětští vojáci zastřelili Antona a Franze Neumanovy. Další obětí byl Josef Jaschke. O rozsahu událostí kolují různé verze, podrobnější dokumentace i svědectví pamětníků však chybějí; ověřené případy je proto třeba odlišovat od pozdějších pověstí.
V červenci a srpnu 1946 bylo ze sběrného střediska v Králíkách organizovaně vysídleno nejméně 150 lidí. Nové osídlení se v horské oblasti dlouhodobě neustálilo. K tomu přispívaly omezené služby a náročné životní podmínky, rušení části hospodářství i zařazení území do hraničního pásma. V letech 1948 až 1949 byly vydány demoliční výměry na sedmnáct objektů. Domy se bouraly nebo rozebíraly, cesty zarůstaly a mizely také drobné sakrální památky. Zanikl například kamenný most přes Divokou Orlici, který zdobila socha svatého Jana Nepomuckého.
Záchrana kostela dobrovolníky
Poválečné změny poznamenaly i kostel. V padesátých letech ho opakovaně vykradli a většina vnitřního vybavení zmizela; zůstaly především lavice. Po uzavření na počátku sedmdesátých let stavba dál rychle chátrala. Od začátku 21. století se do její záchrany pustili dobrovolníci, zejména Petr Zámečník a Vladislav Bukáček.
Postupně se pracovalo na zdech, podlahách, oknech a dveřích, opravovala se střecha, odvodnění, krov, kůr i márnice. Část obnovy podpořil Česko-německý fond budoucnosti. Cílem nebylo vrátit kostelu dokonale novou podobu, ale odstranit havarijní stav, zabránit zatékání a zajistit bezpečnost návštěvníků. Zachované stopy stáří tak zůstávají součástí jeho vzhledu.
Ticho, vzpomínky a kulturní akce
Výzkum zveřejněný v roce 2025 zachytil, že návštěvníci Vrchní Orlici často popisují jako tiché a klidné místo, někdy také jako znepokojivé. Zabýval se rovněž tím, jak tu vznikají nová vyprávění o zániku obce, vinících a poválečné minulosti, přestože současní návštěvníci nemají k místu přímou rodinnou vazbu.
Kostel příležitostně hostí výstavy, koncerty a akce, například Světýlka se svíčkami a lucernami. Přístup do interiéru se mění podle probíhajících oprav nebo programu. Při návštěvě je třeba respektovat hřbitov, pietní charakter místa i případné uzávěry. Vrchní Orlici lze spojit s výletem do Neratova, k Zemské bráně, na Anenský vrch nebo k pevnosti Hanička.