Hřbitovní kaple v Neratově stojí poněkud stranou od známého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přesto patří k nejdůležitějším místům, pokud chcete pochopit, jak se z malé horské vsi stalo poutní centrum. Je totiž pozůstatkem staršího kamenného kostela, jehož presbytář se dochoval právě v dnešní kapli.
Nejstarší kostel stál uprostřed hřbitova
Na místě kaple se nejpozději v roce 1574 nacházel dřevěný kostelík. Kolem něj vznikl hřbitov a stavba postupně získala význam pro místní obyvatele. Roku 1585 byla rozšířena a doplnil ji zvon. Z roku 1603 pochází kamenná křtitelnice s erbem Christopha Mauschwitze, která se podle dostupných informací zachovala uvnitř dnešní hřbitovní kaple.
Osudy kostelíka se neodvíjely výhradně v katolickém prostředí. Na počátku 17. století sloužil jako evangelická modlitebna. Teprve později se vrátil ke katolickému využití a začal být spojován s rozvíjející se mariánskou úctou.
V letech 1667 až 1668 nahradila dřevěný kostel kamenná stavba. Z ní zůstal zachovaný presbytář, který byl později upraven na hřbitovní kapli. Nejde tedy o mladší objekt postavený vedle hlavního chrámu, ale o přímou součást staršího kostela.
Jak vznikla neratovská pouť
Počátek poutní tradice se spojuje s Christophem Blasiem Drickem, farářem z Rokytnice. Podle tradovaného příběhu se mu zdálo o Panně Marii a roku 1661 nechal podle svého snu zhotovit mariánskou sošku. Když byla přenesena do Neratova, začaly se šířit zprávy o uzdravení ženy z Rokytnice.
Soška dostala jméno Bärnwaldská madona. Bärnwald je historický německý název Neratova. Vyprávění o uzdravení patří k náboženské tradici místa a nelze je pokládat za moderně potvrzený lékařský důkaz. Poutní příběhy zároveň hovořily o léčivé síle pramene u kostela. Tyto zprávy přiváděly k původnímu kostelíku stále více návštěvníků.
Malá stavba brzy přestala rostoucímu zájmu stačit. Kamenný kostel proto představoval první krok k většímu poutnímu areálu, ale ani on nebyl konečným řešením. V roce 1723 začala výstavba nového kostela Nanebevzetí Panny Marie, který se později stal nejvýraznější dominantou Neratova.
Menší stavba vedle známého chrámu
Dnešní Neratov si většina návštěvníků spojí především s poutním kostelem a jeho nápadnou skleněnou střechou. Hřbitovní kaple působí mnohem skromněji, historicky je však mimořádně cenná. Uchovává místo, kde stál první zděný kostel, a pomáhá představit si Neratov ještě před vznikem velkého poutního chrámu.
Kaple tvoří s hřbitovem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie jeden historický celek. Společně dokládají proměnu obce v mariánské poutní místo. Její obnova se stala součástí česko-polského projektu Víra bez hranic, zaměřeného na připomenutí kulturního dědictví česko-polského pomezí. Projekt počítal také s historickou výstavou v kapli.
Poutní tradice pokračuje
Dějiny Neratova nebyly nepřerušené. Obnova kaple i dalších částí obce souvisí s návratem paměti do krajiny poznamenané zánikem a vysídlením původního sídla. Na starší tradici navázala novodobá pouť, kterou podle Sdružení Neratov obnovili 15. srpna 1990, tedy při slavnosti Nanebevzetí Panny Marie.
Neratov dnes spadá pod obec Bartošovice v Orlických horách. Hřbitovní kaple se nachází v sousedství hlavního poutního areálu a nabízí pohled na jeho nejstarší etapu. Samostatná pravidelná návštěvní doba kaple nemusí být vždy uvedena.