Na ašském hlavním nádraží se dá začít s poznáváním příběhu Vlaku svobody. Osobní vlak ČSD číslo 3717 tudy 11. září 1951 projel rychlostí přes 70 kilometrů v hodině a pokračoval směrem do Bavorska. Zastavil až poblíž Wildenau, zhruba 300 metrů za státní hranicí. Na palubě bylo 110 lidí.
Plán vznikl mezi železničáři
Vlak měl původně jet z Chebu do Aše. Za jeho odkloněním stáli železničář Karel Truksa, strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, lékař Jaroslav Švec a další spolupracovníci protikomunistického odboje. Švec měl předem zjistit, zda je cesta k hranici volná. V Hazlově, ještě před Aší, odpojili potrubí vzduchových brzd a ověřili, zda souprava dokáže pokračovat i bez obvyklého brzdění.
Vlak se zastavil u strážního domku číslo 30. Strojvedoucí se pak rozhodl nepokračovat po neznámé trati s nefunkčními brzdami. Souprava pomalu dojela do stanice Selb-Plößberg, kde čekali američtí vojáci a německé úřady.
Většina cestujících o připravovaném útěku předem nevěděla. Ve vlaku byli vedle organizátorů a jejich rodin také studenti chebského gymnázia, lázeňští hosté, dělníci i příslušníci SNB a StB. Sedmdesát sedm lidí se později vrátilo do Československa, několik desítek zůstalo na Západě. Ne každý se tedy pro cestu za hranice rozhodl dobrovolně.
Od uzavřené hranice k obnovené trati
Událost měla mezinárodní i diplomatický ohlas. Československý režim označoval organizátory za americké gangstery a průjezd ukázal, že západní hranice je zranitelná. Poté se její ostraha dále zpřísňovala a přibývaly překážky. Vlak svobody tak připomíná nejen odvážný železničářský plán, ale i poměry na počátku 50. let.
Železniční trať z Chebu přes Aš do bavorského Oberkotzau byla zprovozněna už v roce 1865 a měřila přibližně 47,84 kilometru. Po druhé světové válce skončila osobní doprava na německém úseku a běžné cestování přes hranici se na dlouhá desetiletí přerušilo. Nákladní provoz skončil v polovině 90. let.
Osobní vlaky mezi Aší a Selbem se vrátily 13. prosince 2015. Obnovení spojení si vyžádalo opravy tratě, odstranění přerušení na německé straně i obnovu některých mostů v souvislosti se silničním obchvatem u Erkersreuthu. Dnešní přeshraniční trasa tak znovu propojuje místa, která kdysi oddělila železná opona.
Nové nádraží a výstava v Aši
Dnešní nádražní budova je jiná než ta, kterou znal vlak v roce 1951. Starší výpravní budovu nejprve nahradil objekt ze 70. let, který už nevyhovoval současným potřebám. Správa železnic dokončila novou, bezbariérovou budovu v roce 2024. U nádraží vzniklo parkoviště s 23 místy, mezi nimiž jsou také stání pro dobíjení elektromobilů. Opraveno bylo rovněž zastřešení nástupiště směrem na Selb.
Město Aš plánuje k 75. výročí události na 12. a 13. září 2026 slavnostní odhalení výkladových panelů a zahájení stálé výstavy na hlavním nádraží. Program má zahrnovat komentované prohlídky, sobotní příjezd parního vlaku z Chebu a nedělní jízdu motorovým vlakem.
Místo, kde vlak skutečně zastavil, leží na německé straně poblíž Wildenau, nikoli u dnešní nádražní budovy v Aši. Hlavní nádraží je však přirozeným výchozím bodem pro poznání příběhu i historie železničního spojení s Bavorskem.