Více než 26 tisíc rukavic a jejich vzorků shromáždilo Muzeum Aš ve své textilní expozici. Soubor, jehož rekord potvrdila v roce 2024 Česká kniha rekordů, zahrnuje celé páry i půlpáry. Ukazuje vývoj rukavičkářství od začátku 20. století až po současnost a je hlavním důvodem, proč zamířit do muzejní budovy na Mikulášském vrchu.
Od punčocháře k muzejnímu Zámečku
Budově se v Aši říká Zámeček, s původním šlechtickým sídlem rodu Zedtwitzů ale totožná není. To zničil rozsáhlý požár města v prosinci 1814. Zedtwitzové zámek neobnovili a pozemek roku 1821 prodali punčocháři Johannu Georgu Ungerovi, který zde nechal postavit obytný dům.
Dnešní vzhled získal objekt při přestavbě v roce 1892, kdy patřil Eduardu Klaubertovi. Jeho rodina dům vlastnila až do let 1945–1946, kdy byla po druhé světové válce vysídlena. Muzeum se sem přestěhovalo v roce 1966. Historie místa tak vedle starších dějin města připomíná i zásadní proměny pohraničí ve 20. století.
Jak se v regionu vyráběly rukavice
Textilní výroba se na Ašsku rozvíjela už od 18. století. S průmyslovou revolucí přibývalo produkce a zdejší kraj se stal důležitým centrem zpracování textilu, pletení a výroby rukavic. Muzeum od 70. let shromažďuje předměty, které tuto průmyslovou minulost dokumentují.
Kromě hotových výrobků jsou k vidění dopřádací a pletací stroje, tkalcovské stavy, oděvy, krajky, vzorníky, historické žehličky i tiskařské štočky. Pozornost si zaslouží funkční model žakárového stavu v měřítku 1:4, vyrobený kolem roku 1910. Pochází z Hranic a dříve sloužil k výuce. Expozice tak přibližuje nejen výsledky výroby, ale i stroje a dovednosti, které za nimi stály.
Více než 26 tisíc dokladů místní výroby
Základem rukavičkářské sbírky je přibližně 19 500 vzorků, které muzeum získalo v roce 1984. Později ji rozšířily výrobky podniku TOSTEX i dary od obyvatel Aše. Jednotlivé kusy jsou uspořádány podle výrobců a časového období. Najdete mezi nimi klasické textilní, strojově pletené, ručně háčkované i síťované rukavice a také výrobky zhotovené paličkováním.
Ve sbírce se odráží proměny zdejších podniků: od německých textilních firem přes národní podnik TOSTA Aš, který působil po roce 1946, až po TOSTEX po roce 1993. Výroba pokračovala ve znárodněných podnicích do 90. let 20. století, kdy se průmyslové zázemí regionu výrazně měnilo. Jednotlivé vzorky tak zachycují různé výrobce, období i technologie a společně vypovídají o odvětví, které po desetiletí zaměstnávalo lidi v Aši a okolí.
Co dalšího muzeum spravuje a kde ho najít
Muzeum se věnuje také evidenci kamenných křížů a dalších drobných památek v České republice, kterou vede ve spolupráci se Společností pro výzkum kamenných křížů. Jeho druhé pracoviště sídlí v bývalé městské knihovně a hasičské zbrojnici na Poštovním náměstí; pořádají se tam především krátkodobé výstavy a národopisné prezentace.
Textilní expozice je v budově na adrese Mikulášská 3/5. Z nádraží Aš–město se k ní jde přibližně 20 minut, od autobusových zastávek Aš–kino nebo Aš–sídliště zhruba deset minut. Parkovat lze asi 50 metrů nad budovou u katolického kostela. Běžná otevírací doba se může měnit.