U Mariánské Hory, místní části Albrechtic v Jizerských horách, se mezi stromy ukrývají pozůstatky pozoruhodného kulturního podniku. Na zdejší mýtině bývala Waldbühne, lesní divadlo, kde se před více než sto lety hrály desítky ochotnických představení. Některá se konala večer pod elektrickým osvětlením a nechyběly při nich ani náročné kulisy nebo zvířata na scéně.
Mariánská Hora vznikla přibližně kolem roku 1700 jako mladší osada navazující na Albrechtice. V tehdejším německy mluvícím horském prostředí se dařilo spolkům i dalším kulturním aktivitám. Waldbühne bylo jedním z míst, kde se tento společenský život odehrával.
Scéna mezi lesem a potokem
Divadlo vzniklo před první světovou válkou na mýtině poblíž potoka. První představení se uskutečnilo v roce 1913, i když regionální prameny se rozcházejí v přesném datu: uvádějí 6. červen nebo 6. červenec. Otevřená scéna vycházela z představy přírodního divadla, které svým uspořádáním připomínalo antické vzory.
Rozhodně nešlo jen o improvizované jeviště v lese. Areál měl herecké šatny, orchestřiště, studnu s pitnou vodou i samostatnou budovu se záchodky. Během jeho existence se zde podle regionálních historických pramenů odehrálo přibližně 250 představení a uvedeno bylo 80 her.
Les nebyl pouze kulisou, ale přímo součástí programu. Noční produkce osvětlovala elektřina, některé výpravy pracovaly s motivem lodě nebo zahrady a při vybraných hrách se na scéně objevovali také koně. O uskutečnění představení měla podle dobové vzpomínkové tradice informovat rána z moždíře, která zazněla před začátkem.
Ochotníci i diváci přijížděli z dálky
O Waldbühne se vědělo i mimo nejbližší okolí. Do horské osady mířili diváci a přijížděly také ochotnické soubory z různých částí země. V době, kdy byla cesta do Jizerských hor podstatně náročnější než dnes, to ukazuje na dobré renomé scény i na sílu tehdejšího ochotnického divadla.
Lesní divadlo tak nebylo jen místem jednotlivých kulturních produkcí. Nabízelo prostor pro setkávání, hudbu i společný zážitek a využívalo atmosféru okolní krajiny. Večerní představení obklopená lesem musela působit jinak než inscenace v běžné kamenné budově.
Po válce už se tradice nevrátila
Hlavní provoz Waldbühne skončil v roce 1938. Ještě v následujícím roce se zde uskutečnilo krátké uvedení hry, po druhé světové válce se však na předchozí tradici navázat nepodařilo.
Proměnu místního života ovlivnily válečné a poválečné události včetně odsunu původního německého obyvatelstva. Změnila se také podoba samotných Albrechtic. Po válce v obci výrazně klesl počet trvale obydlených domů a spolu s původními obyvateli zanikla řada místních spolků i zvyklostí.
V lese zůstaly jen nenápadné stopy
Dnešní návštěvník nenajde upravený areál ani zachované jeviště. V terénu jsou patrné především základy hereckých šaten, část orchestřiště, fragment základů domu, který stával na jevišti, a pamětní kámen s deskou. Bývalé hlediště zarostlo a jednotlivé pozůstatky nemusí být na první pohled snadno rozpoznatelné.
K místu se podle staršího turistického popisu přichází od parkoviště na konci Mariánské Hory po zelené turistické cestě směrem k Mariánskohorským boudám. Trasa dále vede přes louku a prudším lesním terénem k potoku. Její průchodnost se může v čase měnit.
Waldbühne není návštěvnický areál s pokladnou ani stanovenou otevírací dobou. Při cestě je potřeba počítat s nerovným lesním terénem a vzít si pevnou obuv. Výlet lze spojit s návštěvou Mariánskohorských bud, Josefova Dolu nebo tras Jizerské magistrály. Nedaleko leží také Protržená přehrada.