Kapličky místo obyčejné ohradní zdi
V Albrechticích nad Vltavou tvoří ohraničení hřbitova kolem kostela sv. Petra a Pavla řada mělkých arkádových kapliček. Jejich výklenky zdobí obrazy světců a náboženských výjevů, pod nimiž jsou veršované nápisy věnované zemřelým. Každá kaplička připomíná konkrétního člověka nebo rodinu, a celý areál tak zachycuje paměť místní komunity.
Výzdoba přibývala postupně a odráží lidovou zbožnost i proměny uměleckého vkusu v 19. a 20. století. Počet kapliček se v různých pramenech liší, jde však o rozsáhlý celek, který je v českém prostředí výjimečný.
Farář Vít Cíza a veršovaná paměť obce
Neobvyklou podobu hřbitova začal utvářet farář Vít Cíza, který v Albrechticích působil v letech 1819 až 1854. Na jaře 1841 prosadil stavbu prvních tří náhrobních kapliček. V průběhu zhruba dalších pěti let pak kapličky postupně obrostly celé hřbitovní prostranství.
Cíza se podílel také na jejich obsahu: podle obecních podkladů napsal většinu epitafů. Verše se vztahují k životním osudům jednotlivých lidí, takže vedle obrazů zachycují také osobní připomínky zesnulých.
Malby vytvořilo několik autorů. Mezi uváděnými jmény jsou František Mikule z Jinína, Václav Šebele z Písku, Sirovátka z Týna nad Vltavou, Tomáš Peterka a Josef Kousal z Prahy. K opravám a přemalbám došlo v různých obdobích, výrazně například v roce 1883 a v letech 1931 až 1934. Poslední obnova náhrobních obrazů a nápisů skončila roku 1987. Obec získala kapličkovou zeď do vlastnictví v roce 2007 a zahájila záchranné a revitalizační práce; památku poškozovala vlhkost, stáří i některé starší nevhodné zásahy.
Románský kostel i filmová lokace
Uprostřed areálu stojí kostel sv. Petra a Pavla, jehož počátky spadají do druhé poloviny 12. století. První písemná zmínka o něm pochází z let 1344 až 1350. V interiéru se dochovaly románské nástěnné malby s motivem Posledního soudu, objevené až ve 20. století a následně restaurované.
U východního závěru kostela zaujme monumentální památník albrechtickým duchovním. Zahrnuje výjev Poslední večeře Páně a nápis o 48 řádcích. Areál posloužil také filmařům: natáčely se tu mimo jiné scény filmu Dým bramborové natě z roku 1976. Turistické prameny zmiňují také film Jan Cimbura z roku 1941.
Kaple sv. Rozálie u Bernartic
Přibližně 1,5 kilometru jižně od Bernartic a asi 300 metrů severně od Borovan, u cesty mezi oběma sídly, stojí kaple sv. Rozálie. Její vznik souvisí s morovou epidemií: v roce 1680 tu založili nový hřbitov a o rok později postavili kapli zasvěcenou světici, která byla považována za ochránkyni před morem. Vysvěcena byla 9. září 1681 a roku 1719 přestavěna na kostelík. Po pozdějším uzavření se znovu otevřela v roce 1832.
S místem se pojí pověst o Alžbětě Andělové z Bernartic. Podle vyprávění jí vojáci při přepadení zasypali oči pískem a ona později předpověděla vznik hřbitova, kaple i budoucí poutní tradice. Jde o lidovou pověst, nikoli doloženou historickou událost. V okolí je také studánka či pramen v malé stavbě se sedlovou střechou. Vyprávění o navracení zraku patří k tradici a nepředstavuje ověřený léčebný účinek.
Prohlídka a návštěva
Kapličkový hřbitov je podle obecních turistických informací volně přístupný. Komentovanou prohlídku, která přiblíží historii, epitafy i malby a obvykle trvá přibližně 50 až 90 minut, lze domluvit telefonicky prostřednictvím obecního infocentra. Hřbitov je stále funkční, proto je třeba respektovat pietní charakter místa, nerušit případné obřady a brát ohled na pozůstalé.
Farnost uvádí mši v kapli sv. Rozálie první neděli po 15. červenci v 11 hodin; konkrétní termín je před cestou lepší ověřit.