Adršpašské skály se nejlépe poznávají pomalu. Na zhruba 3,5 kilometru dlouhé zeleně značené trase se střídají sevřené soutěsky, schody, mostky i otevřenější místa mezi pískovcovými věžemi. Počítejte alespoň se třemi hodinami, které doporučuje provozovatel: cestu přirozeně zpomalují zastávky i členitý terén.
Od Pískovny do skalního labyrintu
Hned u vstupu leží jezírko Pískovna, zatopený prostor po bývalé těžbě. Kolem vody vede přibližně kilometr dlouhá modře značená trasa. Koupání je v Pískovně zakázané, ale pohled na hladinu sevřenou skalami nabízí klidný začátek nebo zakončení výletu.
Hlavní okruh pokračuje kolem Homole cukru a Gotické branky. Ta vznikla v roce 1839 a původně sloužila jako vstup do skalního města. Dál se jde například Dlouhou chodbou, přes Sloní náměstí a kolem Krakonošova zubu a Čertova mostu. Někde se prostor mezi skalami rozšíří, jinde cesta vede těsnou soutěskou.
Výraznou zastávkou jsou Malý a Velký vodopád. Ten větší padá do soutěsky z výšky zhruba 16 metrů; poblíž stojí busta Johanna Wolfganga Goetha. Básník Adršpašské skály navštívil v roce 1790, kdy byla zpřístupněna jen část dnešního skalního labyrintu.
Plavba na jezírku i úzká Myší díra
U Velkého vodopádu odbočuje cesta ke Skalnímu jezírku, které je třeba odlišovat od Pískovny u vstupu. V sezoně se zde návštěvníci mohou svézt na pramicích a vyslechnout výklad převozníků. Provoz loděk i podmínky návštěvy se v průběhu roku mění.
V další části okruhu čeká Skalní hrad, vyhlídka Velké panorama a dvojice věží Milenci. Vyšší z nich dosahuje podle údajů provozovatele 81,4 metru. Trasa pak míří kolem Starosty a Starostové k Myší díře, průchodu, který má v nejužším místě přibližně půl metru. Závěr patří Skalní ozvěně. Tradice jejího využívání sahá nejméně do 18. století a zvuk se podle místního podání několikrát odráží od stěny Křížového vrchu.
Od těžko přístupné krajiny k turistickému cíli
Skalní město nebylo vždy snadno průchodné. V dobách válek poskytovalo úkryt místním obyvatelům a zásadní změnu přinesl až velký požár v roce 1824. Oheň zničil většinu lesního porostu a odkryl řadu skalních útvarů, které do té doby zůstávaly skryté.
Po několika letech koupil adršpašské panství baron Ludvík Karel Nádherný. Za jeho působení začalo cílené zpřístupňování skal a budování schodů, mostů a chodníků. Rodina Nádherných panství vlastnila do roku 1945. S rozvojem turistiky se utvářela i romantická podoba místa a názvy skal, které se používají dodnes.
Rezervace s citlivou přírodou
Adršpašské skály jsou součástí národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály, vyhlášené v roce 1933. Rezervace má podle Agentury ochrany přírody a krajiny rozlohu přes 1 712 hektarů a zasahuje také do Teplic nad Metují a Jívky. Adršpašské a teplické skály společně tvoří největší evropský komplex tohoto typu, vzniklý v kvádrových pískovcích někdejšího křídového moře.
Podobu krajiny utvářely tektonické zlomy, voda, mráz, vítr i postupné řícení skalních bloků. Na plošinách rostou reliktní bory, v roklích se zachovaly podmáčené a rašelinné smrčiny i zbytky bučin. V rezervaci žije více než 160 druhů obratlovců. Pravidelně zde hnízdí sokol stěhovavý, výr velký, krkavec i holub doupňák.
Návštěvnost hlavního okruhu reguluje rezervační systém, a vstupenku je proto vhodné zajistit předem zejména v nejvytíženějších termínech. Do skal se smí pouze po značených cestách, psi musí být na vodítku a táboření, rozdělávání ohně i koupání v Pískovně jsou zakázané. Železniční zastávka Adršpach leží přímo před hlavním vstupem. Ze skal lze pokračovat přes Vlčí rokli do Teplických skal, které působí divočejším dojmem.